POSOUZENÍ ZABEZPEČENÍ PROTI KRÁDEŽÍM FORMOU DOTAZNÍKU
Povinnosti správce nebo vlastníka památkového fondu nebo muzejní sbírky při jejich dlouhodobém uchovávání jsou zakotveny v mezinárodních dokumentech – úmluvách, směrnicích a doporučeních (v nichž se samozřejmě tato povinnost přenáší na povinnost signatářského státu takto konat). Povinnosti jsou dále upraveny národní legislativou, závaznou pro všechny bez rozdílu vlastnictví, metodickými pokyny (závaznými podle právního vztahu mezi vydavatelem a správcem památkového nebo sbírkového fondu)[1]. V běžné praxi se instituce řídí vnitřními směrnicemi muzeí, galerií, hradů a zámků závaznými pouze pro pracovníky organizace, příp. pro jejich návštěvníky nebo dodavatele. Pro účely vyhodnocení úrovně zabezpečení byl v rámci projektu na základě získaných informací sestaven bodovací dotazník, který po vyplnění a přiřazení navržených bodových ocenění podává globální informaci o odolnosti objektu proti vykradení jako celku. Po tomto celkovém vyhodnocení byly analyzovány i jednotlivé místnosti a další prostory depozitáře. Bezpečnost objektu z hlediska neoprávněného vniknutí byla posouzena pomocí uvedeného bodovacího dotazníku.
Depozitáře, v nichž je z pochopitelných důvodů koncentrováno maximum sbírkových předmětů, by měly vykazovat maximální možnou úroveň zabezpečení. Vedle opatření technických (monitorovací a regulační systémy) a konstrukčních (odolný materiál stavebních konstrukcí) jsou neméně důležitá i opatření organizační. Každý depozitář by měl mít svoji vlastní základní směrnici – depozitární řád, který stanoví podmínky provozování depozitářů, zejména evidenci a manipulaci se sbírkovými předměty, odpovědnost zaměstnanců a režim vstupů. Řád by měl určit i odpovědnost jednotlivých pracovníků za provoz depozitáře, pravidla přístupu do depozitáře, způsoby evidence sbírkových předmětů zde uložených a zásady jejich pohybu. Navazujícími předpisy jsou např. pravidla pro používání klíčů/vstupních karet, pravidla provozu PZTS, pravidla ukládání kamerových záznamů, poplachové směrnice, evakuační řád, pravidla spolupráce se zásahovými jednotkami atd.
JEDNOTLIVÉ OBLASTI BEZPEČNOSTNÍHO SYSTÉMU PROTI KRÁDEŽÍM
Budova se nachází v městské zástavbě. Analýza objektu svým charakterem odpovídá utajení ve stupni „Vyhrazeno“, proto nemůže být uveden v této veřejné části studie.
PRIORITY K ŘEŠENÍ
Byly posouzeny všechny aspekty ochrany objektu a tím stanoveny priority dalšího rozvoje bezpečnostního systému. Tyto informace svým charakterem odpovídají utajení ve stupni „Vyhrazeno“, proto nemohou být uvedeny v této publikované části studie.
POSOUZENÍ A ODHAD RIZIKA POŽÁRU FORMOU DOTAZNÍKU
Objekt depozitáře v Židenicích byl dle dotazníku pro zjištění požárního rizika vyhodnocen a zařazen do oblasti nízkého rizika vzniku požáru.
Vysoké požární zatížení prostoru je způsobeno velkým množstvím sbírkových předmětů všech možných materiálů, např. dřevo, papír, useň, textil a kovy.
Potenciální nebezpečí však hrozí z konzervátorsko-restaurátorských dílen, které jsou umístěny ve stejném objektu a nejsou požárně odděleny. V dílnách jsou prováděny různé technologické operace – svařování jak elektrickým výbojem, tak plamenem, broušení, kování, rozbrušování apod. Tyto procesy jsou vysokým rizikovým faktorem pro vznik požáru v dílně a tudíž i jeho možné rozšíření do depozitárních prostor. Požárně odděleným prostorem je pouze speciální depozitář č. 3, který je opatřen jediným stavebním otvorem a dveřmi s dostatečnou požární odolností.
DETEKCE A SIGNALIZACE EPS
Prostor není rozdělen na požární úseky, poschodí nejsou požárně oddělena. Otevřené schodiště a nepřítomnost protipožárních dveří tak umožňují rychlé šíření případného požáru. Půda není přepažena požární příčkou. Hlavní prostor depozitáře dosahuje výšky stropu. Jednotlivé místnosti nejsou osazeny dveřmi odpovídající požární odolnosti. Není zajištěn odvod případného kouře. Únikové cesty nejsou vybaveny nouzovým osvětlením, ale množství světla procházejícího stavebními otvory je dostatečné. Přesto však není počet stavebních otvorů tak vysoký, aby představoval riziko útoku žhářem.
PROSTŘEDKY ZDOLÁNÍ POŽÁRU
Depozitář i dílny jsou dostatečně vybaveny přenosnými hasicími přístroji odpovídajících druhů. Objekt je přímo napojen na veřejnou vodovodní síť s dostatečnou vydatností a tlakem. K objektu dílen a depozitáři je dobrý přístup požární techniky.
Vzhledem k plánovanému přesunu do vhodnějších prostor není možnost velkých investic do požárních systémů, ať již signalizujících nebezpečí požáru, nebo stabilních hasicích. V dohledné době bude objekt depozitáře vyklizen a sbírkový fond přesunut do nově rekonstruovaných prostor s dostatečným zajištěním.
[1] V ČR zejména: USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod; Profesní etický kodex pro muzea, ICOM, 2006 ISBN 92-9012-260-9; Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů; Vyhláška Ministerstva kultury č. 122/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy; Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.