POSOUZENÍ ZABEZPEČENÍ PRORI KRÁDEŽÍM FORMOU DOTAZNÍKU
Povinnosti správce nebo vlastníka památkového fondu nebo muzejní sbírky při jejich dlouhodobém uchovávání jsou zakotveny v mezinárodních dokumentech – úmluvách, směrnicích a doporučeních (v nichž se samozřejmě tato povinnost přenáší na povinnost signatářského státu takto konat). Povinnosti jsou dále upraveny národní legislativou, závaznou pro všechny bez rozdílu vlastnictví, metodickými pokyny (závaznými podle právního vztahu mezi vydavatelem a správcem památkového nebo sbírkového fondu)[1]. V běžné praxi se instituce řídí vnitřními směrnicemi muzeí, galerií, hradů a zámků závaznými pouze pro pracovníky organizace, příp. pro jejich návštěvníky nebo dodavatele. Pro účely vyhodnocení úrovně zabezpečení byl v rámci projektu na základě získaných informací sestaven bodovací dotazník, který po vyplnění a přiřazení navržených bodových ocenění podává globální informaci o odolnosti objektu proti vykradení jako celku. Po tomto celkovém vyhodnocení byly analyzovány i jednotlivé místnosti a další prostory depozitáře. Bezpečnost objektu z hlediska neoprávněného vniknutí byla posouzena pomocí uvedeného bodovacího dotazníku.
Depozitáře, v nichž je z pochopitelných důvodů koncentrováno maximum sbírkových předmětů, by měly vykazovat maximální možnou úroveň zabezpečení. Vedle opatření technických (monitorovací a regulační systémy) a konstrukčních (odolný materiál stavebních konstrukcí) jsou neméně důležitá i opatření organizační. Každý depozitář by měl mít svoji vlastní základní směrnici – depozitární řád, který stanoví podmínky provozování depozitářů, zejména evidenci a manipulaci se sbírkovými předměty, odpovědnost zaměstnanců a režim vstupů. Řád by měl určit i odpovědnost jednotlivých pracovníků za provoz depozitáře, pravidla přístupu do depozitáře, způsoby evidence sbírkových předmětů zde uložených a zásady jejich pohybu. Navazujícími předpisy jsou např. pravidla pro používání klíčů/vstupních karet, pravidla provozu PZTS, pravidla ukládání kamerových záznamů, poplachové směrnice, evakuační řád, pravidla spolupráce se zásahovými jednotkami atd.
JEDNOTLIVÉ OBLASTI BEZPEČNOSTNÍHO SYSTÉMU PROTI KRÁDEŽÍM
Budova se nachází v městské zástavbě. Analýza objektu svým charakterem odpovídá utajení ve stupni „Vyhrazeno“, proto nemůže být uveden v této veřejné části studie.
PRIORITY K ŘEŠENÍ
Byly posouzeny všechny aspekty ochrany objektu a tím stanoveny priority dalšího rozvoje bezpečnostního systému. Tyto informace svým charakterem odpovídají utajení ve stupni „Vyhrazeno“, proto nemohou být uvedeny v této publikované části studie.
POSOUZENÍ A ODHAD RIZIKA POŽÁRU FORMOU DOTAZNÍKU
Objekt depozitáře byl dle dotazníku pro zjištění požárního rizika vyhodnocen a zařazen do oblasti nízkého rizika vzniku požáru. Vysoké požární zatížení prostoru je způsobeno velkým množstvím sbírkových předmětů všech možných materiálů, např. dřevo, papír, useň, textil a kovy.
DETEKCE A SIGNALIZACE EPS
Systém hlášení požáru přes požární čidla s EPS ústřednou umístněnou v prostoru ostrahy. V provozní části se systém EPS propojen se samo zhášecím plynový systém TYCO s inertgenem. Systém je rozdělen do několika sektorů se samostatnými řídícími jednotkami a s centrálním rozvodem hasícího media.
V prostorách depozitářů je tzv. pasivní ochrana spočívající v automatickém odpojení depozitáře od silových elektrických okruhů při opuštění (zastřežení) prostoru pracovníkem.
Dveře depozitářů, propojovací dveře jednotlivých sekcí objektu, skříně rozvaděčů jsou v protipožárním provedení, konstrukce střechy je opatřena protipožárním nátěrem. Veškeré elektrické rozvody jsou v samo zhášecím provedení.
Veškeré rozvody VZT jsou osazeny automatickými požárními klapkami a vybrané prostory se zvýšeným rizikem požáru požárními hlásiči uvnitř rozvodů VZT.
Objekt je dále vybaven dvěma samostatnými větveni požárních hydrantů a to na chodbách provozní části a strojovně VZT a na požárním únikovém schodišti v depozitární části, Jednotlivé místnosti-prostory jsou dále vybaveny ručními hasicími přístroji dle typu uskladněného materiálu.
PROSTŘEDKY ZDOLÁNÍ POŽÁRU
Hlavním prostředkem ke zdolání požáru je použití stálého SHS na principu inertního plynu INERGEN. Zaplavením ohroženého prostoru dojde k vytěsnění kyslíku a zabrání se tímto následnému hoření deponovaných předmětů. Komunikační cesty a pomocné prostory jsou vybaveny dostatečným množstvím ručních hasicích přístrojů. Únikové cesty a zdroje případné požární vody jsou značeny dle platné normy. Jediným doporučením zde zůstává striktní dodržování lhůt kontrol požárních hlásičů a čidel, revize náplní a včasná výměna dle platných směrnic.
POZOR v případě použití prostředků proti napadení biologickými škůdci (plynování) je nutno deaktivovat signalizační systém.
[1] V ČR zejména: USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod; Profesní etický kodex pro muzea, ICOM, 2006 ISBN 92-9012-260-9; Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů; Vyhláška Ministerstva kultury č. 122/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy; Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.