Zámek Hluboká byl původně založen jako strážný hrad v polovině 13. století českými králi a jako královský majetek byl dáván často do zástavy. V držení se zde vystřídalo několik šlechtických rodů. Mezi významné rody patřili např. Pernštejnové, kteří v roce 1490 založili nedaleký rybník Bezdrev, rozlohou druhý největší v Čechách. Významný šlechtický rod pánů z Hradce zakoupil hlubocké panství v roce 1561. O dva roky později nechali noví majitelé původní gotický hrad stavebně upravit na renesanční zámek. Koncem 16. století byl dalším majitelem panství rod Malovců z Malovic, jako protestanti však o majetek v roce 1619 přišli. O čtyři roky později získal panství jako náhradu za válečné pohledávky od císaře Ferdinanda II. Habsburka španělský generál Don Baltazar de Marradas.
Od jeho synovce pak v roce 1661 Hlubokou koupil Jan Adolf I. Schwarzenberg.

Schwarzenbergové pobývali na Hluboké do konce roku 1939, kdy poslední majitel Dr. Adolf emigroval před nacisty do zámoří. O svůj majetek rod definitivně přišel zvláštním zákonem Lex Schwarzenberg v roce 1947. Díky velice dobře spravovanému majetku a rozsáhlým hospodářským aktivitám Schwarzenbergové hlubocký zámek dvakrát stavebně upravili. Nejprve počátkem 18. století v barokním stylu, později, v letech 1840–1871, provedli v romantickém stylu nové gotiky rozsáhlou rekonstrukci zámku včetně úpravy parku a okolní krajiny, pod vlivem cest tehdejšího majitele, knížete Jana Adolfa II. Schwarzenberga a jeho manželky kněžny Eleonory, roz. princezny z Liechtensteina, do Anglie. Hlavní předlohou projektu byl královský zámek Windsor. Přestavba byla započata podle plánů vídeňského architekta Franze Beera, po jeho smrti pokračoval hlavně v projektování honosných interiérů schwarzenberský stavitel Damasius Deworetzky.

KUCHYNĚ

První dochovaná zmínka o umístění a vzhledu kuchyně pochází z dvou rozsáhlých spisů z doby, kdy měl v držení zámek Ondřej Ungnad. Obě písemnosti jsou nadepsány společným titulem „Poznamenání všech věcí, co jest Jeho Milostikrále pána našeho nejmilostivějšího při Jeho Milosti dědičném panství a zámku hlubockémskrze urozeného pána pana Ondřeje Ungnada z Sunecku
a jeho manželky paní Bohunky zPernštejna etc. jakožto držitelkyni statku toho za času jejich spravování a zvláště pak v těchtonyní minulých nebezpečných letech pořád zběhlých k obraně
a zachování, též i hospodářstvídobrému a užitečnému zlepšení se stalo, jakž níže pořád napsáno
a poznamenáno jest.“ Datovaného mezi léta 1548 a 1550.

V prvním spise se nachází stať s nadpisem „Poznamenání, jaké pokoje k špíži a jiné příbytky v zámku Hluboké znovu zdělány a staré pokoje zlepšeny a vydělány jsou.“ Stať přináší informaci, že kuchyně byla zvětšena téměř o polovinu oproti původní místnosti (její popis není dochován). Rozšířená byli také původní okna, která byla opatřena také skly a mřížemi. O polovinu byl zvětšen rovněž komín a zaveden odpadní žlab. U kuchyně stály dvě spižírny, jedna určená na maso a druhá pro ostatní kuchyňské suroviny. Obě spižírny byly opatřeny okny, dveřmi a mřížemi.

Další stať, nazvaná „Poznamenání, co jest se k bránění zámku Hluboké bašt i jiných věcí okolo zámku zdělalo i zdí opravilo“, uvádí umístění dvou kuchyní při světnicích v baště určené pro vojáky a období obléhání. V jedné z kuchyní byla umístěna spižírna. Podrobnější popis místnosti a jejího vybavení není uveden.

Další zmínka o úpravě kuchyňských prostor se dochovala ze dne 15. června 1564 ze smlouvy s Michalem, pokrývačem z Pardubic. Měl provést opravu krovů na zámku, a to i nad kuchyní. Za tuto práci mu měla být vyplacena odměna 11 kop míš. a viktuálie.

Smlouva ze dne 20. srpna 1564 s Ficencem Vlachem z Dobřejic, pokrývačem, obsahuje pokrytí těchto krovů a stržení komínu nad starou kuchyní. Za tuto práci mu měly být vyplacena odměna 25 kop míš. a viktuálie

Smlouva ze dne 8. dubna 1564 vypovídá o stržení komínu nad kuchyní při nových pokojích. Za tuto práci měla být vyplacena odměna 1 kopa a 18 gr.

Vyúčtování ze dne 22. července 1584, uzavřená s Jakubem, zámečníkem z Hradce, uvádí, že přibil na kuchyňské dveře dva nové zámky a z panského železa vyrobil pět pantů.

Do účetního období od října 1589 do dubna 1590 spadá zmínka o truhláři Kryštofovi, který mimo truhlářské práce vyrobil pro hradní kuchyni i jednu mříž.

Urbář pocházející z doby před rokem 1592 se zmiňuje o vodárně, která dodává do zámecké studny a kuchyně vodu.

Také z roku 1595 jdou dochovány záznamy o různých platbách, z nichž je důležité datum 28 září t. r., u něhož je uvedena platba mistru Benešovi Vlachu z Budějovic za „vyrejsování zdí na kuchyni a pekárně, též od předělávání oken“.

V roce 1677 byl sepsán urbář hlubockého panství. Z popisu v něm uvedeném vyplývá, že v přízemí zámku byl vedle schodiště do prvního patra umístěn jeden kvelb, sloužící jako komora na jídlo; hned vedle něj byla jedna velká klenutá kuchyně se světnicí, opatřená špatným dřevěným stropem. Vedle kuchyně se nacházela jedna poměrně velká a hluboká nádrž na vodu z tesaných kvádrů, do níž byla voda dováděna z řeky Vltavy. Ve druhém patře se nacházela malá klenutá kuchyň u hlavní zámecké věže. Při východu z vnitřního zámku byla situována jedna klenutá kuchyň určená k uzení masa a ryb. Naproti se pak nalézal důchodenský úřad, s klenutou světnicí, předsíní a jednou klenutou kuchyní, s podlahou z položených trámů překrytých deskami.

Nad důchodenským úřadem se nachází byt purkrabího, který měl také jednu klenutou kuchyň. V hejtmanově bytě, který je umístěn nad branou a prvním mostem, byla rovněž jedna klenutá kuchyň. Byty kontribučního písaře, zámeckého mušketýra a vrátného také měly každý po jedné klenuté kuchyni.

V roce 1692 bylo zaplaceno staviteli Jakubu de Maggimu za různé práce, mezi nimi i strhnutí staré kuchyně u bytu kontribučního písaře, která byla „úzká a nebezpečná“, a postavení kuchyně nové, vedle dobře zabezpečeného komínu.

V roce 1696 kameník Vít Dvořák strhl a znovu postavil kamennou nádrž na vodu v zámecké kuchyni. Nádrž byla opatřena znakem Schwarzenberků.

Roku 1707 proběhla pod vedením zednického políra Hanse Georga Schelichera úprava zámecké kaple, při které byla zbourána ke kapli přilehlá budova, v níž bydlel hospodářský písař a byla v ní také udírna. Na uvolněné ploše byla vystavěna sakristie s kůrem v patře, navazující na přilehlou kapli, a dále dva pokoje, dvě komory a dvě kuchyně. Roku 1716 byl zrušen kuchyňský komín, a místo něj vystavěn komín nový, až na střechu.

Od května 1721 byla plánována přestavba zámecké pekárny a kuchyně. Kvůli nemoci stavitele Pavla Ignáce Bayera se však stihla v tomto roce postavit jen pekárna vedle bytu kontribučního písaře. Téhož roku byly ještě u bytu hejtmana grenadýrů podle knížecího rozkazu dostavěny dva vedlejší pokojíky, kuchyně, sklep a kasárna.

V roce 1722 byla postavena nová budova, o níž prameny uvádějí tyto informace: „…ve zdejším zámku vyzdili a postavili novou budovu o výšce 8 1/2 sáhů a délce 25 loktů, kde provedli v dolním podlaží 2 pokoje, 2 komory, 1 kuchyň, 1 předsíň, 9 oken a s prominutím záchod, dále jedny točité schody a v horním podlaží 3 pokoje, 3 komory, 1 kuchyň s ohništěm a předsíň a s prominutím záchod a 3 krby s jejich nahozením a omítnutím a se vším příslušenstvím.“

V dopisu ze dne 11. ledna 1723 kníže hejtmanovi schvaluje strhnutí dřevěného schodiště u kuchyně, které má být nahrazeno schodištěm kamenným. Stavba budovy kuchyně nebyla dokončena roku 1722, jak bylo v plánu, ale nakonec byla až roku 1724. Zednické práce zahrnovaly: „Dvoupatrová budova o rozměrech 9 1/3 sáhu výšky, 43 1/3 sáhu délky a 11 loktů šířky. V přízemí se nacházelo 5 klenutých pokojů, 4 klenuté komory, 2 předsíně, 1 velká panská kuchyň s ohništěm, 5 podlah pod kamny, 1 velký kvelb, u něj 1 kuchyň u důchodního písaře s ohništěm, pět podstavcůpro kamna s otvory pro topení, 4 záchody, 20 dveří, 45 oken, 1 kamenná nádrž na vodu vedle panské kuchyně, 1 dřevěné točité schody nahoru na věž, 1 velká kamenná a klenutá vjezdová a výjezdová brána s 1 světlíkem a 1slepými hlavními dveřmi vedle u mostu, 1 kamenné a 1 dřevěné točité schody nahoru do horního podlaží, tam pak je 1 dlouhá chodba, 11 pokojů s rákosovými stropy, 7 podstavců pro kamna s otvory pro topení, 1 vlašský krb, 1 kuchyňs ohništěm pro kaplana, 4 záchody, 18 dveří, 33 oken, podlaha u důchodního písaře s ohoblovanými a sklíženými falcovními prkny, jinak ale bylo všechno dole i nahoře vydlážděno dlažebními cihlami.“

V roce 1732, u příležitosti návštěvy císaře Karla VI., proběhly na zámku nutné opravy a úpravy. Jednou z nich byla přestavba hospodářského kvelbu s přilehlými prostory na mouku na panskou kuchyň pro kuchaře, laboratorium a dva pokoje. Nejdříve byl postaven skrze klenbu velký komín až nad střechu. V obou prostorách pro mouku byly dřevěné stropy nahrazeny klenbami na půl cihly. Z kuchyně do laboratoria byl hlavní zdí prolomen průchod, a také byla hlavní zeď prolomena na dalších třech místech, z toho do jednoho otvoru bylo vsazeno okno a do zbylých dvou dveře. Také byla vztyčena příčná zeď na půl cihly, osazená jedním futrem, a celý prostor byl vydlážděn dlažebními cihlami.

V roce 1768 byly provedeny stavební práce, o kterých se krátce zmiňuje přehled dějin zámku z roku 1833: „Fasáda s letopočtem 1768, za knížete Josefa nad mostem jakožto vchod k hlavnímu zámku nepozorně připojená k nejstarším hlavním zdem, byla šťastně opatřena jónským portálem a zároveň se v tomto řádu, trochu se přibližujícím dórskému, pokračovalo v celé hlavní budově, jak v kuchyni, tak i na velkém nádvoří.“ Na tyto práce dohlížel Jan Václav Schmied a informace o nich máme z podrobných zpráv Jana Karla Zelenky zaslaných knížeti. Z rozsáhlé zprávy uvádíme.

„V kuchyni: Vnější okno bylo vylomeno a vyzděno do patřičných rozměrůa stavební inspektor ujišťuje, že kuchyň bude uvnitř až na vnější omítku včas uvedena do použivatelného stavu. Kuchyňský pokoj zůstává nedotčen, jelikož v něm okna na prostranství proti kapli budou ponechána ve svém předešlém stavu; v malém vedlejším pokoji však byla okna, nacházející se proti mostu, už vylomena do patřičné stejnosti a budou muset být kvůli jiné důležité práci ponechána nedodělaná; ve 2 spížních kvelbech, nacházejících se u kuchyně, jsou do stejnosti vylomená okna až na jejich osazení úplně hotová.“

Roku 1816 byly v zámku přestavěny tři archivní kvelby a kuchyň na smažení; stavební práce byly zadány zednickému polírovi Jakubu Novotnému z Nové Vsi.

Z roku 1845 pocházejí také nedatované „odpovědi na následující otázky, které byly položeny Vaší Jasností při konferenci konané na Hluboké“ o postupu stavby. Tyto otázky se týkaly „přízemních“ problémů – žumpy, záchodů, přívodů vody a také kuchyně pro stájový personál a umístění zásob pro koně. Všechny problémy byly vyřešeny, a pro nás důležitá kuchyně byla umístěna v bytě pro stájový personál, který se nachází nad kůlnami pro vozy.

Ze zápisu knížecí inspekce z 20. prosince 1845 vyplývá z bodu č. 6, že „stará, takzvaná kuchyňská budova má být stržena a místo ní má být postavena nová budova proti bývalé stáji. K tomu má architekt Beer dodat seznamy materiálu, rozpočty a hlavně oznámit inspektorovi kolik bude potřeba materiálu na nové obvodové zdivo.“

Dne 23. května 1846 oznamuje Vídeňská dvorní kancelář ředitelství hlubockého panství, že kníže se nemůže až do druhé poloviny června osobně dostavit, a vysílá tedy knížecího stavebního konzultanta Beera, který má provést poradu o dostavbě traktu, v němž bude domovní a oficírská kuchyně, pekárna atd., a k němuž má být do podzimu vykopán základ a navezen stavební materiál, který určí stavební konzultant Beer.

Dne 15. června 1846 konečně Franz Beer podepsal rozpočet na „novou přístavbu“ zámku, podle kterého na tuto stavbu mělo být potřeba 3 446,5 kubických sáhů kamene, 1 589 000 cihel, 2 732 kubických sáhů písku a 23 595 centnýřů vápna; veškeré zdivo mělo obnášet 2 633 kubických sáhů 2 stopy 8 palců. Dne 15. srpna 1846 byla sepsána smlouva s Antonínem Nesvorou a Františkem Pauzarem na vykopání a zplanýrování prostranství před bývalou zámeckou kuchyní; kníže tuto smlouvu schválil 8. dubna 1847.

Dne 7 října 1847 se konala další stavební konference, ze které vyplynul jen přesun starých kehlheimských desek do kuchyně.

O tom, jaké byly provedeny stavební práce do konce března 1848, nás informuje soupis stavebních zámeckých prací ze dne 31. března 1848. Zde nás hlavně zajímá odstavec s nadpisem Suterén, který vypovídá o následujících pracích: „Kuchyňská místnost byla úplně zaklenuta, omítnuta a vydlážděna, stejně jako pekárna s výjimkou dlažby, byla osazena dveřní a okenní ostění. Rovněž část na podélné straně proti Zámostí byla, počínaje kuchyňskou místností, zcela omítnuta až na lednici. Uvnitř se nacházející míšeňská topení jsou hotova.“

Podle pokynů knížete z 31. března 1848 měla být stržena kuchyně na smažení.

Protokol z 11. března 1851 se zmiňuje o potřebě kuchyni a cukrárnu vydláždit kehlheimskými deskami, jež budou nejlevěji dopraveny po železnici z Lince. Další body protokolu se vztahují k pokračování stavby v roce 1852. Část zápisu se zabývá tím, jak vysoko mají být v kuchyni umístěny glazurované kachle, aby je bylo možno objednat a zhotovit. Kachle budou připevněny do výšky šesti stop od podlahy, ale se zřetelem na to, aby tam, kde náklady budou velké, kachle nemusely být použity, čímž bude dosaženo značné úspory.

Další pasáže uvádějí ohledně kuchyně následující:

Dne 11. prosince 1851 byl knížetem a Beerem sepsán plán prací na rok 1852, v němž je mimo jiné uvedeno, že se v tomto roce má provést dláždění kuchyně a cukrárny kehlheimskými deskami. Tyto práce byly konkretizovány a uvedeny i v jiném zápise, který je řazen podle řemesel z 9. prosince 1856. Co se týče kuchyně, truhláři měli provést opravu starých a pořízení nových kusů zařízení do kuchyňských, cukrárenských a ostatních místností v suterénu.

Na základě další porady dne 12. října 1855 za předsednictví knížete se rozhodlo o pracích v roce 1856 – práce truhlářské týkající se kuchyně mají obsahovat veškeré zařízení do kuchyně a cukrárny, zámečnické práce pak pobití nezbytných dveří a natěračské práce nátěr nedokončených dveří a oken.

V soupise datovaném 21. června 1856 má každá položka tři části. Návrhy na práce (N), jež se mají provést; rozhodnutí stavebního konzultanta (R); a vyjádření knížete (V):

Bod č. 19.

N – Udělat ventilace ve všech oknech v suterénu u kuchyňské místnosti, spížní komory a cukrárny.

R – Na rok 1856.

V – Udělat 1856.

Bod č. 24.

N – Dva výtahy z kuchyňské místnosti pro jídlo a v hlavní věži pro kufry.

R – Podle vysokého rozhodnutí Jeho Jasnosti, jelikož stojí asi 850-900 zl. a je na ně preliminováno pouze 500 zl.

V – Dříve je ještě třeba vyžádat si od továrníka Steffense rozpočet a pak učinit objednávku u toho, kdo bude požadovat nejméně.

Ze dne 27. října 1857 pochází výtah plánovaných prací na rok 1858:

Bod č. 8.

Schody u zámecké kaple zvenku zámku ke kuchyňské místnosti kvůli transportu dřeva -

118 zl. [...]

Dne 5. března 1909 psal z Vídně truhlář Karl Rogenhofer nynějšímu architektu Humberu Walcherovi o platech truhlářských a malířských pomocníků za práce, jež mají být provedeny na Hluboké. Uvádí mimo jiné to, že se ve skice snažil zakreslit nově plánované propojení starého točitého schodiště s halou. Toto schodiště vede ke kuchyni, a usnadnilo by služebnictvu obsluhu v hale, kde se možná bude občas servírovat.

Podle stavebního prelimináře pro rok 1912, sepsaného 26. listopadu 1911, mělo být v roce 1912 mimo jiné provedeno „zřízení nových kamenných schodů ze suterénu do přízemí a zrušení dosavadních dřevěných schodů za účelem odstranění pronikání kuchyňských výparů do horních chodeb zámku“ za 1700 K.

Aktuální situace

V současné době je zámek ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem. Zámek je národní kulturní památkou. Objekt je průchozí a přístupný, veřejnosti nabízí několik prohlídkových okruhů. Prohlídkové trasy tvoří reprezentační sály a soukromé apartmány. Pro návštěvníky zámku byla roku 2001 otevřena zámecká kuchyně. Součástí kuchyně jsou kuchyňská kamna a výkonný ventilační systém a výtahy.

 

LITERATURA

BRANIŠ, Josef: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém 8. Politický okres Česko-Budějovický. Praha,1900.

ERHART, Josef: Zámek Hluboká a jeho okolí. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1963.

GAŽI, Martin: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2008.

GAŽI, Martin: Památky jižních Čech. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2008.

HAVLOVÁ, Mája – KROB, Miroslav: Hluboká., Praha: ČSTK – Pressfoto, 1992.

HIMLERA, Jiří: Hluboká. Praha, 1957.

TŘÍSKA, Karel: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 5. Jižní Čechy. Praha, 1986.

KOLBASA, Pavel – KOVÁŘ, Daniel: Hluboká nad Vltavou v proměnách staletí. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek pro město Hlubokou nad Vltavou, 2012. 

KOSTKA, Jiří – VONDRA, Jiří: Hluboká, státní zámek a památky v okolí. Praha, 1961.

KROB, Miroslav: Hluboká. Praha: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1987.

KUSÁK, Dalibor: Státní zámek Hluboká. Praha. Pressfoto, 1983.

KUTHAN, Jiří: Hluboká. České Budějovice,1991.

VOLFOVÁ, Vlasta: Hluboká. České Budějovice: Real credit group, po r. 2002.

VYBÍRAL, Jindřich: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu.

ERHART, Josef: Zámek hluboká a jeho okolí. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1963.