Kategorie předmětu: předměty prohlášeny za kulturní památku vedeny v ÚSKP
Mobiliární fond Státního zámku Hluboká je prohlášen (původní schwarzenberský fond) za kulturní památku evidovanou pod rejstříkovým číslem ÚSKP 51756/33-3939. Mobiliární fond obsahuje 44,38 % předmětů prohlídkové trasy (18187 předmětů), 22,7 % tvoří přírůstky mobiliárního fondu, samostatně prohlášené, 0,17 % je evidováno v ÚSKP jako kulturní památky ̶ předměty vypůjčené
z jiných památkových objektů a 2 % jsou zapůjčené mobiliární předměty v rámci NPÚ, 0,07 % mimo správu NPÚ a 7,6 % mobiliárních předmětů je svoz Červený Dvůr, Stará Obora, původní schwarzenberský fond.
Citlivost materiálu: historický mobiliární fond v různém stupni poškození a různosti materiálové skladby
Datace: převážně 19. století
Evidence: mobiliární fond SZ Hluboká je evidován v evidenčním programu Castis a je sledován základní a průběžnou evidencí NPÚ.
Způsob značení: ručně na předmětech (v expozici); označení na předmětech a štítcích (depozitář);
Inventury: mobiliární fond včetně výpůjček podléhá pravidelným inventarizacím dle zákonných norem České republiky[1].
Úložný mobiliář: využíván původní úložný mobiliář historické budovy
Depozitáře na SZ Hluboká jsou vybaveny jak původními mobiliárními skříněmi, tak inovodobými dřevěnými policemi a kovovými policemi. Nacházejí se zde depozitáře pro uložení knih, porcelánu, sanitární keramiky a zbraní. Mobiliární předměty jsou dle potřeby baleny v nekyselém papíru, použity jsou látkové a papírovéochranné obaly. Rozměrnější předměty jako části postelí jsou uloženy (opřeny) v kójích z rámové konstrukce zhotovené z měkkého dřeva. Depozitáře jsou zcela využity a nemají další kapacitu pro ukládání.
PRŮBĚŽNÁ ÚDRŽBA A REŽIM
Kontrola stavu předmětů: průběžná kontrola stavu předmětů je dána zákonnou normou, ošetřování předmětů se provádí pouze v rozsahu preventivní konzervace bez invazivních zásahů.
Průběžná údržba se zaměřuje především na udržování bezprašného prostředí, kontrolu stavu předmětů, zejména je pozornost věnována známkám biologického napadení. Řízeným větráním se personál snaží dosáhnout přijatelné stability prostředí i během kritických letních měsíců. Při stanovení větracího režimu se zaměstnanci orientují podle okamžitých naměřených hodnot teploty a relativní vlhkosti vnitřního prostředí.
Regulace osvětlení je na prohlídkové trase zajištěna instalací polopropustných závěsů do oken. Předměty citlivé na světlo, jako jsou tisky na papíře, akvarely, kvaše a fotografie, jsou umístěny tak, aby nebyly pod přímým slunečním osvitem. Po skončení návštěvnické sezóny interiér prohlídkové trasy prochází generálním úklidem. Předměty jsou zahaleny plátěnými obaly a místnosti jsou zatemněny okenicemi, pokud se dochovaly, nebo závěsy.
Značení mobiliárního fondu v prohlídkové trase je provedeno ručně, na nepohledové straně předmětu, stejně tak v depozitáři, kde je doplněno závěskami se zřetelně viditelným evidenčním číslem pro větší přehlednost a snazší vyhledávání.
Evidenční čísla přidělená NPÚ v minulosti (50. léta 20. století), stejně tak historické značení a štítky se na předmětu uchovávají a neodstraňuje se, pouze se ručně doplnily o aktuální evidenci, která je generována prostřednictvím evidenčního programu Castis.
Předměty jsou značeny dle platné metodiky NPÚ – na nepohledové straně dle pravidla tzv. „pravé ruky“ adekvátně k materiálovému složení předmětu. V některých případech je značení z 50. let 20. století provedeno necitlivě a vůči mobiliáři velmi rušivě, v případě restaurování se toto značení (na rozdíl od historických značek) odstraní a nahradí se tvarem dle metodiky. Na scelených předmětech jsou značky dle evidenčního systému, jaký předchozí objekt používal – např. čárový kód,
ručně psaná značka, apod. Obecně lze říci, že evidenční systémy založené na načítání čárového kódu jsou uplatňovány v případě rozsáhlých mobiliárních fondů, ale samotné umístění čárového kódu na předmětu je v mnoha případech problematické (umístění štítku s čárovým kódem na grafice, na velmi malých předmětech atd.).
Ručně psaná značka je obecně přijatelnější, lze ji přizpůsobit velikosti předmětu i jeho materiálovému složení, klade však zvýšené nároky na obslužný personál v případě vyhledávání, inventarizace
a manipulace s předmětem.
Režim využívání movitých kulturních památek je dán metodikami a vnitřními předpisy NPÚ v návaznosti na zákonné normy, které vymezují především systém výpůjček, zápůjček
a restaurování, stejně tak využívání mobiliárního fondu jako nedílné součásti historické budovy. Mobiliář je využíván v souladu s předpisy NPÚ, prochází pravidelnými revizemi a je sledován odbornými pracovníky NPÚ. Je stanoven plán restaurování mobiliárního fondu, při inventarizacích se kontroluje stav mobiliáře a v případě nových poškození je tato skutečnost uvedena v protokolu.
[1] Zákon č. 219 ze dne 27. června 2000,o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 27, odst. 1,2,3,4. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 65, s. 3129 - 3145. Česká republika. Zákon č. 20 ze dne 30. března 1987, o státní památkové péči (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.), Část druhá, § 7 Evidence kulturních památek. In Sbírka zákonů České republiky.1987, částka 6, s. 214 – 227 a navazující interní předpisy a směrnice organizace NPÚ.–