POSOUZENÍ ZABEZPEČENÍ PROTI KRÁDEŽÍM FORMOU DOTAZNÍKU                      

Povinnosti správce nebo vlastníka památkového fondu nebo muzejní sbírky při jejich dlouhodobém uchování jsou zakotveny v mezinárodních dokumentech – úmluvách, směrnicích a doporučeních (z nich se samozřejmě tato povinnost přenáší na povinnost signatářského státu takto konat), dále jsou upraveny národní legislativou, závaznou pro všechny bez rozdílu vlastnictví, metodickými pokyny (závaznými podle právního vztahu mezi vydavatelem a správcem památkového nebo sbírkového fondu)^[1] a v běžné praxi pak vnitřními směrnicemi muzeí, galerií, hradů a zámků závaznými pouze pro pracovníky organizace, případně pro jejich návštěvníky nebo dodavatele.

Tyto materiály řeší povětšině povinnosti vlastníků a správců, případně jejich zřizovatelů sbírky chránit, dále odpovědnosti řídích pracovníků, chování návštěvníků atd. Tedy co mají chránit a proti čemu. Téměř nikde však není jasně definováno, jak sbírky chránit, tedy stupeň jejich zabezpečení, který lze pokládat za dostačující a splňující povinnosti formulované v obecně závazných předpisech – tedy jasně definovaný standard zabezpečení (v našem případě proti krádežím). Pro účely vyhodnocení úrovně zabezpečení byl v rámci projektu sestaven na základě získaných informací bodovací dotazník, který po vyplnění a přiřazení navržených bodových ocenění podává globální informaci o odolnosti objektu proti vykradení jako celku. Po tomto celkovém vyhodnocení byly analyzovány i jednotlivé místnosti a další prostory zámeckého komplexu.

Zámecký komplex se nachází mimo městskou zástavbu. Veřejný prostor, který ho obepíná spolu se zámeckým parkem, značně komplikuje ochranu zejména v nočních hodinách. Ochrana proti krádežím se skládá z kontroly vnějšího a vnitřního perimetru, vnitřní prostorové ochrany, předmětové ochrany v zámeckých expozicích a organizačních opatření včetně nastavených podmínek spolupráce s Policií ČR v případě zásahu. Objekt je vybaven poplachovým zabezpečovacím a tísňovým systémem s různými typy senzorů, venkovními kamerami s detekcí pohybu i vnitřními kamerami, mechanické zábrany jsou součástí původní stavby, a proto limitovány památkovou ochranou exteriéru i interiéru, nicméně jsou v řadě případů stále funkční. Podrobnější informace o jmenovaných oblastech byly popsány při analýze objektu a svým charakterem odpovídají utajení ve stupni „Vyhrazeno“, proto nemohou být součástí této studie.

PRIORITY K ŘEŠENÍ

Po posouzení všech aspektů ochrany lze konstatovat, že ochrana objektu je na úrovni odpovídající charakteru a hodnotě zámeckého mobiliáře a památkovému charakteru objektu. Kritická místa ochrany vnějšího a vnitřního perimetru budovy jsou kompenzována vhodnými organizačními opatřeními a technickými prvky systémů BZTS a CCTV. Celková úroveň rizika krádeže na objektu je vyhodnocena jako nízká.

POSOUZENÍ A ODHAD POŽÁRU FORMOU DOTAZNÍKU

Odhad rizika požáru v objektech kulturního dědictví je velmi významný z hlediska tvorby strategie požární ochrany a především z hlediska volby technologických zařízení požární ochrany. K vypracování seriózního odhadu požárního rizika určitého kulturního objektu je nezbytné shromáždit data charakterizující jeho požární vlastnosti. K jejich získání má sloužit dotazník pro zjištění požárního rizika.

Sama stavba představuje vysoké požární nebezpečí. Není rozdělena na požární úseky, poschodí nejsou požárně oddělena. Významné požární nebezpečí představují půdní prostory, které rovněž nejsou rozděleny na požární úseky. Převážná část střechy zámku je kryta měděným plechem, což by ztěžovalo zásah jednotek HZS v půdních prostorech. Dveře ze schodišť do půdních prostor nemají dostatečnou požární odolnost.

Většina místnosti a chodeb má dřevěná obložení a dřevěné stropy a je v nich umístěn hořlavý mobiliář, obrazy, textilní tapety, koberce, závěsy. Požární nebezpečí představují i textilní návleky na závěsných tyčích lustru.

Vnitřní prostor zámku je propojen sedmi schodišti (4 celodřevěná, 3 kamenná), která zvyšují nebezpečí vertikálního šíření požáru. Toto nebezpečí dále zvyšuje šachta osobního a kuchyňského výtahu. Požární nebezpečí představuje i truhlářská dílna. Prakticky bez požárního nebezpečí jsou prostory kuchyně.

Je sporné, zda únikové chodby zámku jsou dostatečně široké a průchodné pro velké množství návštěvníků. Dle operativní karty se předpokládá, že v objektu může být najednou maximálně 800 návštěvníků a 45 zaměstnanců. Stěny únikových cest a stropy jsou obloženy panely; jejich vznícení by ztížilo evakuaci návštěvníků v případě požáru. Únikové cesty nejsou vybaveny nouzovým osvětlením.

Vážným nedostatkem je, že vyústění suchovodu na chodbách zámku jsou zakryta nenápadnými dvířky v ostění chodby a že jsou nedostatečně označená pouze písmenem H, a dále, že v blízkosti vyústění nejsou umístěny nezbytné hadice, tak jak tomu je u běžných nástěnných hydrantů. Stejně nedostatečně jsou označeny dveře v půdním prostoru, za kterými je umístěno vyústění suchovodu.

DETEKCE A SIGNALIZACE EPS

V zámku jsou funkční dva systémy detekce požáru. V půdních prostorech a ve většině místností jsou nainstalovány bodové optické detektory kouře. Pouze v místnostech ve věžích (např. Hamiltonův kabinet, čítárna) jsou nainstalovány detektory vyzařování plamene. Jejich optika je zaměřena na skleněné lustry. Je nutno obecně konstatovat, že v oblasti požární ochrany kulturního dědictví nejsou k detekci požáru, případně k iniciaci hasicího zařízení, používány detektory vyzařování plamene, které reagují na záření, které vysílá plamenný požár. Zmíněné detektory reagují ve srovnání s detektory kouře či CO se značným zpožděním, kdy většinou již dochází k významnému poškození objektu či sbírek. Další nevýhodou těchto detektorů je, že jejich optika musí být zaměřena bezprostředně na požár, musí jej „vidět“. V opačném případě detektor na požár nereaguje.

Optické detektory kouře musí být vždy umístěny tak, aby měly maximální účinnost. Pro dobrou funkci bodových optických detektorů kouře je nezbytné, aby se k nim dostal co nejrychleji kouř vzniklý počínajícím požárem. Nevhodné umístění detektorů prodlužuje dobu jejich odezvy na počínající požár, neboť kouř se dostává do rohů místnosti až za situace, kdy je tato v postatě zcela naplněná kouřem. Z toho důvodu je nevhodné umísťovat bodové optické detektory kouře v rozích místností. Ze stejného důvodu není žádoucí, aby detektory kouře byly umístěny v těsné blízkosti trámu. Doporučená vzdálenost detektoru od trámu je 60 cm. Optimálním řešením je umístění detektoru na spodek trámu.

Za zdařilé je možno pokládat to, že kryty použitých bodových detektorů kouře byly barevně přizpůsobeny povrchu stropů a neruší jejich vzhled.

PROSTŘEDKY ZDOLÁNÍ POŽÁRU

Podstatná je, že zámek disponuje suchovody, kterými je možné dopravit požární vodu od Vltavy do parku v blízkosti zámku a do interiéru zámku. Vyústění suchovodů (vždy 2 potrubí C52) v okolí zámku je umístěno v zakrytých šachtách, které jsou označeny tabulkami. V interiéru zámku jsou vyústění suchovodů umístěna na několika místech – ve strojovně výtahu, chodbách zámku
a v půdním prostoru. Napájení suchovodu je prováděno pomocí cisternové automobilové stříkačky (CAS) ze  stanoviště pod zámkem. Tato CAS čerpá vodu z ramene řeky Vltavy. Z vyústění suchovodu v parku lze pak vodu čerpat do CAS, z nichž je prováděn požární zásah.

Uvedené nedostatky suchovodu by zjevně zkomplikovaly zásah hasičské jednotky. Z toho důvodu zástupci HZS, kteří se průzkumu zúčastnili, por. Bc Josef Janda a por. Bc. Hana Ikavcová, zastávají stanovisko, že v případě požáru zámku bude snadnější a rychlejší vést zásah zvenčí za pomoci výškové techniky. Je jednodušší provádět zásah zvenčí, ale funkce suchovodu by měla být zachována pro potřebu zásahu z budovy.

Zámek je vybaven přiměřeným množstvím přenosných práškových hasicích přístrojů. Přístroje jsou umístěny na viditelných místech, jsou snadno přístupné a připevněné na trámy nebo stěnu. Pokud jsou umístěny na podlaze místnosti, jsou uloženy do stojanů, které brání jejich pádu. Zámek, včetně nádvoří, je dobře přístupný pro těžkou mobilní techniku hasičských jednotek. Požární ochrana zámku je pravidelně sledována a hodnocena Hasičským záchranným sborem Jihočeského kraje, Krajským ředitelstvím HZS, České Budějovice. V nedávné minulosti proběhlo požární prověřovací cvičení, které ukázalo, že hasičské jednotky umístěné v blízkosti zámku jsou schopné účinně hasit jeho požár.

DOPORUČENÍ

Rozsáhlé půdní prostory bude vhodné rozdělit na požární úseky. Pokud nebudou schváleny běžné zděné protipožární příčky, bylo by vhodné instalovat příčky z desek požárního sádrokartonu nebo
z desek kalciumsilikátováho materiálu, např. PROMATEC. Příčky zhotovené z těchto materiálů jsou lehké a zaručují 30 až 120minutovou požární odolnost. Dveře vedoucí ze schodišť do půdních prostor, především dřevěné, je třeba vyměnit za dveře s  60minutovou požární odolností.

[1]V ČR zejména: USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod; Profesní etický kodex pro muzea, ICOM, 2006 ISBN 92-9012-260-9; Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů; Vyhláška Ministerstva kultury č. 122/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy; Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.