Zámek Kunštát se nachází u stejnojmenného města v okrese v Jihomoravském kraji, 18 km severozápadně od Blanska, v Hornosvratecké vrchovině. Zámek stojí na vrcholu kopce jihozápadně nad městem a ve své hmotě si stále zachovává tvar středověkého hradu. Byl vždy funkčně a architektonicky rozdělen na dvě části – Horní zámek (468 m n. m.), který byl rodovým šlechtickým sídlem, a Dolní zámek (457 m n. m.), který měl využití hospodářské. Západní a severní strmá strana kopce se svažuje k potoku, východní strana je uměle vysvahována barokně upraveným valem a z této strany je do obou zámků vedena přístupová cesta. Jižní svah je přerušen terasou, na níž je znovu vysazena habrová alej. Mezi násypem valu a Horním zámkem se zachoval na východě obezděný příkop, přes který vede kamenný most ukončený litinovou bránou osazenou v pilířích ohradní zdi. Dolní zámek je z této strany ohraničen zdí se vstupní bránou a vysokou věží s hodinami. Vzhled hradu je ještě umocněn na západní straně Horního zámku, kde je na strmé skále zdálky viditelná fasáda s mohutnými opěrnými pilíři, parkánem a půlkruhovou baštou. Na této straně je pod Dolním zámkem situovaná zámecká klasicistní jednopatrová střelnice s kopulovitou střechou. Pod zámkem se na západním svahu rozkládá přírodní park, na jižní straně zámeckého komplexu zámecká zahrada ohraničená ohradní zdí, do které byl vestavěn neogotický altán. Uprostřed zahrady a pod zahradou před altánem jsou kašny.

První písemná zmínka o Kunštátu pochází z roku 1279, avšak nálezy průčelí pozdně románského paláce datují samotnou stavbu již do poloviny 13. století. Páni z Kunštátu drželi rodové panství do roku 1521. Přestavbu středověkého hradu na renesanční zámek zahájil bezprostředně po zakoupení Kunštátu v duchu rané renesance ve třicátých letech 16. století Jan Černčický z Kácova a dokončili ji jeho synové Arnošt a Vilém v padesátých letech 16. století. V roce 1678 kupují kunštátské panství hrabata z Lamberga a téhož roku přistoupil Kašpar Fridrich hrabě z Lamberga k rozsáhlé přestavbě zámku na reprezentační rodinné sídlo. Přestavbu probíhající na sklonku raného baroka datuje pamětní kámen s iniciálami stavebníka C. F. G. V. L. a letopočtem 1680. Přístavbou patrové nádvorní chodby prolomené v přízemí šestinásobnou arkádou, výškovým zarovnáním všech tří křídel budovy, novými fasádami a úpravami interiérů získal zámek nynější tvar, půdorysnou dispozici a částečně i vzhled. Barokní stavební akce se pouze v minimální míře dotkly předzámčí, proto se již na sklonku 18. století vžívá pro označení hlavní zámecké budovy, dnešní Horní zámek, pojem Nový zámek, pro předzámčí, dnešní Dolní zámek, pojem Starý zámek.

Klasicistní úpravy zámku proběhly na přelomu 18. a 19. století za svobodných pánů Honrichsů z Wolfswarffenu, rodu, který držel kunštátské panství v letech 1783–1901. V devadesátých letech 18. století v rámci klasicistních úprav interiérů získaly reprezentační prostory jižního zámeckého křídla novou iluzivní výmalbu. V téže době byly osazeny nové vstupní portály a Horní zámek byl s výjimkou zahradního průčelí klasicistně přefasádován. Na Dolním zámku bylo pomocí sloupové arkatury nesoucí pavlač přestavěno dvorní průčelí severního křídla. Úpravy v duchu historických slohů proběhly v druhé polovině 19. století. Šlo zejména o dvorní fasádu jižního křídla Dolního zámku – zámeckou konírnu s kašnou, datovanou rokem 1870, pseudobarokní úpravy interiérů Horního zámku, z nichž vyniká Rytířský sál, a dále o úpravy zámecké Květné zahrady, kde byl na místě renesanční sala terreny vystavěn novogotický altán s věží a k jižnímu křídlu bylo přistavěno dvouramenné litinové schodiště. Ve středu zahrady byl vyhlouben bazén s centrální figurou nymfy datovanou letopočtem 1859.

Posledními šlechtickými majiteli zámku byl rod říšských hrabat Coudenhove-Honrichsů, který kunštátský velkostatek držel v letech 1901–1945.

V roce 1921 došlo k požáru v části Dolního zámku a v roce 1929 byly dokončeny jeho opravy.

V roce 1948 byl kunštátský zámek zestátněn a postupně sloužil jako sběrný objekt Národní kulturní komise, depozitář Moravského zemského archivu v Brně a mobilizační sklad ministerstva vnitra. Adaptace pro potřeby archivu se prováděly v druhé polovině padesátých let 20. století a po roce 1992 pro potřeby Moravského zemského archivu v Brně. Po žádosti Kongregace Sester Těšitelek o převod zámku do jejich vlastnictví v roce 1997 byly veškeré investice pozastaveny.

Literatura:

HASOŇ, Zdeněk – KOUDELKA, Milan: Hrady okresu Blansko. Blansko: Muzeum Boskovicka, 1997, s. 27–30.

HOSÁK, Ladislav – ZEMEK, Metoděj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – 1. Jižní Morava. Praha: Svoboda 1981, s. 131–132.

HOSÁK, Ladislav: Přehled dějin Kunštátu do doby bělohorské. In Příspěvky k dějinám Kunštátu na Moravě. Kunštát: 1970, s. 3–11.

PLAČEK, Miroslav: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 1996.

ŠTARHA, Ivan: Zámek Kunštát po roce 1945. In Vlastivědná ročenka Státního okresního archivu v Blansku 1994. Znojmo: 1995, s. 42–47.

ŠTĚPÁN, Radim: Státní zámek Kunštát ve 20. století. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2008.

ŠTĚPÁN, Radim: Státní zámek Kunštát. Kapitoly z dějin šlechtického sídla. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2007.

TENORA, Jan: Dějiny městečka Kunštátu. Kunštát: Občanská záložna v Kunštátě, 1885.