Kategorie předmětu: předměty prohlášeny za kulturní památku vedeny v ÚSKP

Mobiliární fond kmenový a svozový Státního zámku Lednice je prohlášen jako celek za kulturní památku evidovanou pod rejstříkovým číslem ÚSKP 51839/37-104929. Tento mobiliární fond doplňují vypůjčené předměty, které odvozují svůj statut dle typu instituce, jež je jejich vlastníkem nebo je pověřena jejich správou. Jedná se o prohlášené kulturní památky – předměty vypůjčené ze státních hradů a zámků, sbírkové předměty – výpůjčky z muzeí a galerií a výpůjčky historických uměleckých
děl od soukromých vlastníků. Kromě toho je prohlídková trasa SZ Lednice doplněna předměty, které nesplňují parametry kulturní památky ani sbírkového předmětu – novodobé nákupy, novodobé kopie a repliky, dekorační textilie apod.

Citlivost materiálu: historický mobiliární fond v různém stupni poškození a různosti materiálové skladby

Datace: převážně 19. století

Evidence: mobiliární fond SZ Lednice je evidován v evidenčním programu Castis a je sledován základní a průběžnou evidencí NPÚ. Ke každému předmětu je vedena karta základní evidence doplněná průkaznou fotodokumentací– černobílou ze sedmdesátých let 20. století a barevnou, která se doplňuje cca po roce 2000. Průběžná evidence vede agendu výpůjček, zápůjček, přírůstků a úbytků mobiliárního fondu SZ Lednice a také sleduje místní seznamy mobiliárního fondu, které se průběžně aktualizují prostřednictvím sestav programu Castis.

Způsob značení: každý předmět mobiliárního fondu Lednice, ale i předměty vypůjčené v rámci NPÚ z jiných památkových objektů, je označen přímo na předmětu na nepohledové straně inventárním číslem staré a nové evidence, které se skládá z písmenné zkratky a z číselného tvaru. Značeno ručně na předmětech (v expozici) a na předmětech a štítcích (depozitář); část fondu označena čipy RFID – ve zkušebním režimu; předměty vypůjčené ze SZ Jaroměřice nad Rokytnou jsou označeny čárovým kódem v návaznosti na evidenční program Castis.Není možné provést porovnání jednotlivých evidenčních systémů, protože se v praxi na SZ Lednice nepoužívají. RFID je pouze ve zkušebním provozu, čárový kód se nepoužívá vůbec.
Inventury: mobiliární fond včetně výpůjček podléhá pravidelným inventarizacím dle zákonných norem České republiky^[1].

Úložný mobiliář: využíván původní mobiliář doplněný novodobým úložným nábytkem (police v depozitáři)

Depozitáře:depozitáře jsou rozděleny na depozitář obrazů, rámů a přírodnin, zbraní a nábytku.Předměty jsou označeny inventárním číslem napsaným na předmětu a dále jsou opatřeny
papírovou závěskou s inventárním číslem pro snadnou orientaci při vyhledávání předmětu.
Většina depozitářů je koncipována jako depozitáře smíšené, v některých převažuje určitá mobiliární skupina (např. rámy, obrazy, papír).

V prostorách horního patra zámku jsou dále depozitáře, kde jsou umístěny knihy
a lichtenštejnský výstřižkový fond a knihy.Podmínky prostředí neodpovídají požadavkům na stabilní mikroklima, jelikož jsou limitovány možnostmi dané historické budovy (nejsou temperovány ani odvlhčovány). Na druhou stranu jsou pravidelně udržovány z hlediska režimu jejich využívání a úklidu. Okna jsou stíněna okenicemi nebo jsou překryta stínící textilií. Další izolace oken není.

Depozitáře ani prohlídková trasa, kde je umístěna většina mobiliárního fondu, nemají nainstalován monitoring sledování T a RV ani přístroje na regulaci parametrů vnitřního prostředí.

V rámci projektu NAKI byl zaveden monitoring sledování T a RV do několika místností depozitářů
a prohlídkové trasy.Všechny předměty jsou označeny inventárními čísly a k jednotlivým místnostem jsou vedeny aktualizované lokační seznamy předmětů.

PRŮBĚŽNÁ ÚDRŽBA A REŽIM

Kontrola stavu předmětů je dána zákonnou normou – pouze v rozsahu preventivní konzervace bez invazivních zásahů, kontrola mobiliáře probíhá po skočení návštěvnické sezóny v rámci generálního úklidu. V případě, že je zjištěno poškození nebo aktivní napadení předmětů, je toto konzultováno s odbornou složkou NPÚ a restaurátory a následně se mobiliář ošetří.

Průběžná údržba se zaměřuje především na udržování bezprašného prostředí, kontrolu stavu předmětů – zejména viditelných projevů biologického napadení, aktivní koroze, deformace materiálů apod. Zákonné normy a vnitřní směrnice, které se zabývají péčí o památkový fond, nekonkretizují systém a postup péče o mobiliární fond. Vzhledem k tomu, že převážná většina předmětů uložených na SZ Lednice byla prohlášena kulturní památkou, může jejich ošetřování provádět pouze restaurátor
s licencí. Běžná péče a údržba nesmí překročit rámec vysoké památkové ochrany, která je dána ze zákona a tudíž se omezuje jen na prostředky a postupy preventivní konzervace.

Řízeným větráním se personál snaží dosáhnout přijatelné stability prostředí i během kritických letních měsíců.Okenice se zavírají především v letních měsících, a to v prvním a druhém patře.Zimní režim v SZ Lednice stanoven není, interiéry se v tomto období zastiňuji ve stejném režimu jako v létě. Provází se celoročně – během zimních měsíců na objednávku. Pro první okruh – přízemí – je stanoven limit maximálně 45 osob v jedné skupině, skupiny mohou jít po 15 minutách za sebou. Pro druhý a třetí okruh v horních patrech budovy je stanovena maximální kapacita skupiny na 25 osob, po 30 minutách. Otevřeno je v měsících duben až říjen včetně pondělků.
Zimní návštěvnický provoz činí cca 15 % z celkové návštěvnosti. Po skončení návštěvnické sezóny jednotlivé interiéry prohlídkové trasy procházejí generálním úklidem. Z důvodu celoročního provozu
a zpřístupnění expozic se nezatepluje a předměty se nezakrývají textilií.

Značení mobiliárního fondu v prohlídkové trase je provedeno ručně, na nepohledové straně předmětu, stejně tak v depozitáři, kde je část označena štítky. Část fondu je označena čipy RFID – ve zkušebním režimu; předměty vypůjčené ze SZ Jaroměřice nad Rokytnou jsou označeny čárovým kódem v návaznosti na evidenční program Castis.

Předměty jsou značeny dle platné metodiky NPÚ – na nepohledové straně dle tzv. pravidla pravé ruky, adekvátně k materiálovému složení předmětu. V některých případech je značení z padesátých let minulého století provedeno necitlivě a vůči mobiliáři velmi rušivě, v případě restaurování se toto značení (na rozdíl od historických značek) odstraní a nahradí se inventárním číslem dle metodiky. Obecně lze říci, že evidenční systémy založené na načítání čárového kódu jsou uplatňovány v případě rozsáhlých mobiliárních fondů, ale samotné umístění čárového kódu na předmětu je v mnoha případech problematické (umístění štítku s čárovým kódem na grafice nebo na velmi malých předmětech atd.).

Ručně psaná značka je obecně přijatelnější, lze ji přizpůsobit velikosti předmětu i jeho materiálovému složení, klade však zvýšené nároky na obslužný personál v případě vyhledávání, inventarizace
a manipulace s předmětem.

Režim využívání movitých kulturních památek je dán metodikami a vnitřními předpisy NPÚ v návaznosti na zákonné normy, které vymezují především systém výpůjček, zápůjček
a restaurování, stejně tak využívání mobiliárního fondu jako nedílné součásti historické budovy. Mobiliář je využíván v souladu s předpisy NPÚ, prochází pravidelnými revizemi a je sledován odbornými pracovníky NPÚ. Je stanoven plán restaurování mobiliárního fondu, při inventarizacích se kontroluje stav mobiliáře a v případě nových poškození je tato skutečnost uvedena v protokolu.

SZ Lednice se vyznačuje nejvyšší návštěvností v ČR v rámci památkových objektů ve správě NPÚ,
80 % objektu je zpřístupněno pro návštěvníky – rozsáhlý komplex pojme tuto obrovskou masu návštěvníků poměrně rovnoměrně v rámci několika prohlídkových okruhů. Nejzatíženějším prvkem v interiérech jsou parkety. Ty se pravidelně kontrolují, jsou sledovány a průběžně ošetřovány
(po skončení hlavní návštěvnické sezóny). Přibližně jednou za dvacet let se musí obnovit laková vrstva, ale k zásadnímu poškození nedochází. Textilie a čalounění jsou z velké většiny novodobé, historické textilie se v prohlídkové trase téměř nenacházejí (kromě koberců, které jsou mimo pochozí koridory).

Dle vyjádření správy SZ Lednice je nejproblematičtější místo prohlídkové trasy Čínský salónek s tapetami. Je to nejmenší prostora v prohlídkové trase v přízemí. Dochází zde k přímému kontaktu návštěvníků a tapet nalepených na zdi. Jedná se o papírové ručně malované čínské tapety. Zde se také nachází soubor předmětů – čínských a japonských laků.

[1] Zákon č. 219 ze dne 27. června 2000,o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 27, odst. 1,2,3,4. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 65, s. 3129 - 3145. Česká republika. Zákon č. 20 ze dne 30. března 1987, o státní památkové péči (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.), Část druhá, § 7 Evidence kulturních památek. In Sbírka zákonů České republiky.1987, částka 6, s. 214 – 227 a navazující interní předpisy a směrnice organizace NPÚ.–