POSOUZENÍ ZABEZPEČENÍ PROTI KRÁDEŽÍM FORMOU DOTAZNÍKU

Povinnosti správce nebo vlastníka památkového fondu nebo muzejní sbírky při jejich dlouhodobém uchování jsou zakotveny v mezinárodních dokumentech – úmluvách, směrnicích a doporučeních (kde se samozřejmě tato povinnost přenáší na povinnost signatářského státu takto konat), dále jsou upraveny národní legislativou, závaznou pro všechny bez rozdílu vlastnictví, metodickými pokyny (závaznými podle právního vztahu mezi vydavatelem a správcem památkového nebo sbírkového fondu)[1] a v běžné praxi pak vnitřními směrnicemi muzeí, galerií, hradů a zámků závaznými pouze pro pracovníky organizace, příp. pro jejich návštěvníky nebo dodavatele.

Tyto materiály řeší povětšině povinnosti vlastníků a správců, příp. jejich zřizovatelů sbírky chránit, dále odpovědnosti řídích pracovníků, chování návštěvníků atd. Tedy co mají chránit a proti čemu. Téměř nikde však není jasně definováno, jak sbírky chránit, tedy stupeň jejich zabezpečení, který lze pokládat za dostačující a splňující povinnosti formulované v obecně závazných předpisech – tedy jasně definovaný standard zabezpečení (v našem případě proti krádežím). Pro účely vyhodnocení úrovně zabezpečení byl v rámci projektu sestaven na základě získaných informací bodovací dotazník, který po vyplnění a přiřazení navržených bodových ocenění podává globální informaci o odolnosti objektu proti vykradení jako celku. Po tomto celkovém vyhodnocení byly analyzovány
i jednotlivé místnosti a další prostory zámeckého komplexu.

 

JEDNOTLIVÉ OBLASTI BEZPEČNOSTNÍHO SYSTÉMU PROTI KRÁDEŽÍM

Zámecký komplex se nachází mimo městskou zástavbu.Veřejný prostor, který ho obepíná spolu se zámeckým parkem, značně komplikuje ochranu zejména v nočních hodinách. Jedná se o jeden
z nejrozsáhlejších zámeckých venkovních areálů u nás, ve kterém je téměř nemožné hlídat pohyb osob. Ochrana proti krádežím v komplexu zámku se skládá z kontroly vnějšího a vnitřního perimetru, vnitřní prostorové ochrany a organizačních opatření vč. nastavených podmínek spolupráce s Policií ČR v případě zásahu. Objekt je vybaven poplachovým zabezpečovacím a tísňovým systémem s různými typy senzorů, venkovními kamerami s detekcí pohybu i vnitřními kamerami.Mechanické zábrany vzhledem k umístění mobiliáře lze vyhodnotit jako nedostatečné. Podrobnější informace o jmenovaných oblastech byly popsány při analýze objektu a svým charakterem odpovídají utajení
ve stupni „Vyhrazeno“, proto nemohou být součástí této studie.

 

PRIORITY K ŘEŠENÍ

Po posouzení všech aspektů ochrany lze konstatovat, že ochrana objektu je vzhledem k charakteru a hodnotě zámeckého mobiliáře a památkovému charakteru objektu velmi obtížně zajistitelná. Kritická místa ochrany vnějšího a vnitřního perimetru budovy jsou kompenzována vhodnými organizačními opatřeními a technickými prvky systémů BZTS a CCTV. Celková úroveň rizika krádeže na objektu je však stanovena jako velmi vysoká.

POSOUZENÍ A ODHAD RIZIKA POŽÁRU FORMOU DOTAZNÍKU

Odhad rizika požáru v objektech kulturního dědictví je velmi významný z hlediska tvorby strategie požární ochrany a především z hlediska volby technologických zařízení požární ochrany. K vypracování seriózního odhadu požárního rizika určitého kulturního objektu je nezbytné shromáždit data, charakterizující jeho požární vlastnosti. Uvedená data byla získána formou vyplnění dotazníku pro zjištění požárního rizika.

Podrobnějším rozborem bylo zjištěno, že požární riziko SZ Lednice zvyšují následující faktory: stavba zámku není rozdělena na požární úseky; poschodí nejsou požárně oddělena; vnitřní prostor zámku je propojen schodišti, která zvyšují nebezpečí vertikálního šíření požáru a kouře; nebezpečí významně zvyšuje rozsáhlé použití prvků ze dřeva, jako dřevěné stropy a dřevěná obložení, a to jak ve vstupní hale a jejím schodišti, tak v reprezentačních sálech v přízemí zámku.

Ve většině místností zámku je umístěn hořlavý mobiliář, obrazy, textilní tapety, závěsy, záclony atp. Řada dveří v interiéru zámku je vyrobena z masivního dubového dřeva, s pravděpodobnou požární odolností cca 20 minut. Dveře ale nejsou kouřotěsné. Požární nebezpečí představují textilní návleky na závěsných tyčích lustrů v místnostech zámku. Při zajiskření v připojovací svorce může návlek vzplanout a způsobit požár. Ve sklepních prostorech je umístěn rozsáhlý systém hořlavých kabelů, které procházejí stropem sklepa či kanály bývalého ústředního topení. V případě požáru kabelů by se kouř vznikající jejich hořením šířil otvory do nadzemních podlaží zámku.

V objektu je umístěno přiměřené množství ručních hasicích přístrojů, které ale nejsou rozmístěny rovnoměrně v prostoru zámku. Jsou zde často používány prodlužovací kabely. V kapli zámku se často konají svatby. Dále se na nádvoří zámku pořádají společenské akce (divadelní představení, koncerty apod.), které bývají zakončeny ohňostrojem. Únikové cesty nejsou vybaveny předepsanými značkami
a nouzovým osvětlením.

 

DETEKCE A SIGNALIZACE EPS

V prostorech zámku je nainstalovaný systém EPS na bázi bodových optických detektorů kouře. Tento systém pokrývá pouze část zámku, přičemž nejvýznamnější sály a místnosti zámku, obsahující velké množství dřevěných prvků, nejsou chráněny. Stejně nejsou chráněny půdní prostory. V zámecké knihovně je nainstalován lineární optický detektor kouře.

K ochraně vstupní haly byl nainstalován pouze jediný optický detektor kouře, který je nevhodně umístěný na stropě haly. V případě požáru v přízemí haly by detektor reagoval s velkým zpožděním.

 

PROSTŘEDKY ZDOLÁNÍ POŽÁRU

historického hlediska je nutné zaznamenat péči, kterou věnovali Liechtensteinové požární ochraně půdních prostor. Instalovali v nich rozsáhlý vnitřní požární vodovod, který byl zásobován požární vodou z temperovaných nádrží. Je nutno konstatovat, že tento vodovod je nefunkční a požární ochrana půdních prostor je v současné době zajištěna na nižší úrovni než za časů Liechtensteinů.

Půdní prostory zámku, na rozdíl od většiny zámků, na kterých byl dosud uskutečněn průzkum rizika požáru, jsou rozděleny zděnými příčkami na oddíly. Tyto jsou vybaveny plechovými dveřmi s omezenou požární odolností a kouřotěsností. I když tyto oddíly nepředstavují požární úseky ve smyslu vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, přesto by významně omezily rozšíření požáru v půdním prostoru zámku. Zakreslení dělení půdních prostor zámku na jednotlivé oddíly bude požadováno v rámci aktualizace dokumentace zdolávání požáru – grafická část dokumentace.

V prostorech, kam přicházejí návštěvníci, je udržován dokonalý pořádek. Je vypracovaný požární evakuační plán, který zahrnuje přednostní evakuaci nejvýznamnějších předmětů z určených prostor.

Zámek je vybaven vnitřním požárním vodovodem, který ústí požárními hydranty umístěnými v 1., 2.
a 3. NP. V blízkosti zámku je rybník s čerpacím stanovištěm, z kterého cisternové automobilové stříkačky HZS mohou čerpat dostatečné množství požární vody.

Požární ochrana zámku je pravidelně sledována a hodnocena Hasičským záchranným sborem Jihomoravského kraje, územní odbor Břeclav. Poslední taktické cvičení HZS JMK se stanoveným cílem vedení požárního zásahu v půdním prostoru zámku ukázalo, že hasičské jednotky umístěné v blízkosti zámku jsou schopné účinně hasit jeho požár.Zámek, včetně nádvoří, je dobře přístupný pro těžkou mobilní techniku hasičských jednotek.

 

DOPORUČENÍ

Dbát na to, aby plechové dveře a dvířka v příčkách oddílů v půdním prostoru byly trvale zavřené (obr. 1). U stávajících plechových dveří zajistit jejich celistvost např. opravit otvor ve dveřích.

Zakrýt otvor, který vede z půdního prostoru kaple do půdního prostoru zámku (obr. 2) protipožární deskou z kalcium-silikátového materiálu.

 
Obr. 1: SZ Lednice, ukázka nevhodně zajištěných plechových dveří v příčkách půdního prostoru, archiv TMB
25
 
Obr. 2: SZ Lednice, otvor, který vede z půdního prostoru kaple do půdního prostoru zámku, je nutné zakrýt deskou z kalcium-silikátu, archiv TMB
26

[1]V ČR zejména: USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod; Profesní etický kodex pro muzea, ICOM, 2006 ISBN 92-9012-260-9; Zákon
č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů; Vyhláška Ministerstva kultury č. 122/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy; Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.