Experimentální rekonstrukce emailu na archeologických předmětech

Z pohledu experimentální archeologie nebyla doposud technice zdobení kovových předmětů emailem věnována dostatečná pozornost. Pracovníci Metodického centra konzervace TMB se v rámci workshopu věnovali experimentu, při kterém rekonstruovali techniky emailu v době laténské. Inspirací jim byl popis v monografii Jana Filipa Umělecké řemeslo v pravěku (1941). Archeologickou rekonstrukci provedl dr. Martin Hložek.

Základ emailu tvoří jemně pomletý křemen nebo křemenný písek. Pokud byly použity valouny křemene, tak byly obvykle zahřáty v peci nebo ohništi na vysokou teplotu a prudce ochlazeny ve vodě. Tímto způsobem došlo k popraskání velmi tvrdého

a odolného materiálu a navíc se červeně probarvily žilky železa, které jako nežádoucí složka mohly být lehce odstraněny. Jako čistější formy SiO₂ mohly posloužit i silicity glacigenních sedimentů nebo křišťál. Při našem experimentu jsme jako základní hmotu emailu použili jemně pomletý sklářský písek. Jako tavivo jsme přidávali potaš, kterou jsme v minulých letech získali při sklářských experimentech v Orlických horách. Potaš může být nahrazena boraxem nebo fluoritem. Další příměsí byly barvící složky, kdy jsme ke směsi přidávali jemně pomleté oxidů kovů. Pro získání červené barvy přídavkem oxidu měďného, rezavě hnědé barvy oxidem železitým, trávově zelené oxidem měďnatým a olivově zelené oxidem železnatým, modré barvy oxidem kobaltnatým a perlově bílé barvy oxidem ciničitým. Pro roztavení skloviny jsme si předem vytvořili a vypálili vakovité tyglíky. V této fázi experimentu se ukázalo, že tyglíky musí být zhotoveny z keramické hmoty, která dobře slinuje, protože pokud je hmota povrchu tyglíku po výpalu porézní, dochází během tavení skloviny emailu k vnikání skloviny do keramické hmoty. Směs do tyglíku jsme připravili v poměru 5 dílů sklářského písku, 4 díly taviva a 1 díl barvícího oxidu. Směs musí být velmi dobře homogenizovaná. Naplněný tyglík byl vložen do žíhací pece na teplotu 1100 °C. Po roztavení skloviny tyglík vyjmeme kleštěmi z pece a ponecháme volně vychladnout. Po vychladnutí tyglík rozbijeme a odstraníme ze skloviny zbytky stěn, aby byla co nejčistší. Získanou nízkotavnou sklovinu (fritu) jsme v třecí misce rozetřeli na jemný prášek a podle barev uložili do mušlí. Pro další fázi experimentu jsme měli předem připravený kovový pseudoartefakt – bronzové nákončí s vyrytými jamkami. V této fázi experimentu jsme nepoužili artefakt, který by odpovídal nějakému konkrétnímu laténskému předmětu, protože jsme k otestování postupů potřebovali předmět s vodorovnými plochami. I kovový předmět vyžadoval před aplikací emailu přípravu. Povrch jamek by měl být jemně zdrsněný a před aplikací emailu musí být odmaštěn ponořením do kyseliny octové. Přihrádky určené k emailování, jsme pomocí kovové lžičky vrchovatě naplnili vodou navlhčeným sklovitým práškem určité barvy, protože suchý prášek by po roztavení vytvořil porézní povrch. Pokud jsme chtěli výslednou sklovinu zakalit, přidali jsme ke skelnému prášku oxid ciničitý, kostní popel nebo fosilní kost. Během experimentování jsme zjistili, že není nutné v této fázi přidávat další tavivo. Artefakt s naplněným přihrádkami jsme vložili do žíhací pece při teplotě kolem 800 °C. V peci jsme předmět ponechali kolem dvou minut a během této doby vizuálně kontrolujeme, zda došlo k roztavení skloviny v přihrádkách. Po vyjmutí artefaktu z pece jsme jej odložili na kovovou mřížku a ponechali volně chladnout. Po úplném vychladnutí předmět opatrně přeleštíme. Výsledkem by měla být uvnitř jamek homogenní barevná sklovina bez nečistot a bublin.