Émail en basse taille / </strong><strong>Translucidní (průsvitný) email

Basse taille vychází z champlevé, rovněž jsou u této techniky používány ryté linie v kovu. Jedná se o její pokročilejší

a exkluzivnější verzi určenou primárně pro aplikace na slitiny zlata a stříbra. Principem basse taille je nanesení průsvitného emailu na reliéfně vyrytý povrch kovu. Tento postup se používal nejen na špercích, ale i složitých prostorových předmětech. Některé části a linie v drahém kovu zůstávají nenasmaltovány, takže lesk drahého materiálu umocňuje pocit exkluzivity. Po nanesení reliéfu transparentním emailem dochází díky odleskům světla k nádherné plasticitě a zářivosti celého předmětu. Dokonalého lesku je dosahováno i pečlivým vyleštěním celého povrchu smaltu a kovu. Podle tloušťky vrstvy smaltu se liší míra prosvítání podkladového kovu. Intenzitu barvy je tak možné ovlivňovat hloubkou reliéfu. Technika basse taille je spojena především s gotickými emaily, které jsou ukázkami vrcholného mistrovství.

Tento postup se ve středověku rozšířil prakticky ve stejné době ve Francii a Itálii. Ve Francii byla centrem této techniky Paříž,

v Itálii Sienna. První zprávy o basse-taille pocházejí z Itálie z konce 13. století. V renesanci se technika basse-taille kombinuje

i s dalšími emailovými postupy a zlatnickými technikami. Své uplatnění pak nachází především na špercích, kde je smalt bohatě kombinován s perlami a drahými kameny. Tuto techniku ve svých traktátech popisuje i Benvenuto Cellini. V 17. století přicházejí do módy malované miniatury a používání klasického basse-taille se vytrácí. Objevuje se ale její raritnější variace basse taille sur fond reservé (kombinace této techniky s champlevé – rytý motiv je nahrazen tepaným).


CO JE TO SMALT /EMAIL ZÁKLADNÍ EMAILÉRSKÉ TECHNIKY SMALT V TECHNICKÝCH OBORECH A PRŮMYSLU EXPERIMENTÁLNÍ REKONSTRUKCE EMAILÉRSKÝCH TECHNIK PRVKOVÉ SLOŽENÍ SMALTU ENAMELLING LITERATURA		Émail en basse taille / Translucidní (průsvitný) email Basse taille vychází z champlevé, rovněž jsou u této techniky používány ryté linie v kovu. Jedná se o její pokročilejší a exkluzivnější verzi určenou primárně pro aplikace na slitiny zlata a stříbra. Principem basse taille je nanesení průsvitného emailu na reliéfně vyrytý povrch kovu. Tento postup se používal nejen na špercích, ale i složitých prostorových předmětech. Některé části a linie v drahém kovu zůstávají nenasmaltovány, takže lesk drahého materiálu umocňuje pocit exkluzivity. Po nanesení reliéfu transparentním emailem dochází díky odleskům světla k nádherné plasticitě a zářivosti celého předmětu. Dokonalého lesku je dosahováno i pečlivým vyleštěním celého povrchu smaltu a kovu. Podle tloušťky vrstvy smaltu se liší míra prosvítání podkladového kovu. Intenzitu barvy je tak možné ovlivňovat hloubkou reliéfu. Technika basse taille je spojena především s gotickými emaily, které jsou ukázkami vrcholného mistrovství. Tento postup se ve středověku rozšířil prakticky ve stejné době ve Francii a Itálii. Ve Francii byla centrem této techniky Paříž, v Itálii Sienna. První zprávy o basse-taille pocházejí z Itálie z konce 13. století. V renesanci se technika basse-taille kombinuje i s dalšími emailovými postupy a zlatnickými technikami. Své uplatnění pak nachází především na špercích, kde je smalt bohatě kombinován s perlami a drahými kameny. Tuto techniku ve svých traktátech popisuje i Benvenuto Cellini. V 17. století přicházejí do módy malované miniatury a používání klasického basse-taille se vytrácí. Objevuje se ale její raritnější variace basse taille sur fond reservé (kombinace této techniky s champlevé – rytý motiv je nahrazen tepaným). Příklady artefaktů zdobených touto emailérskou technikou: Pohár pro Nicholase IV., 1290, autor Guccio di Mannaia, Basilika sv. Františka z Assisi (nejstarší dochované dílo zdobené emailem basse-taille) Relikviář v Orvietu, 1337–1338, autor Ugolino di Vieri, Siena Královský zlatý pohár (The Royal Gold Cup), 1370–1380, zhotovený ve Francii, Britské muzeum, Londýn

Audiovizuální dokument vznikl jako výstup výzkumného cíle podpořeného z prostředků Institucionální podpory DKRVO Ministerstva kultury ČR. © Technické muzeum v Brně, 2017.