STAVEBNĚ-TECHNICKÉ A FYZIKÁLNÍ PARAMETRY
Depozitář je umístěn ve zděné dvoupodlažní budově, tloušťka zdí 60 cm, která se nachází v běžné zástavbě. Vnitřní prostor byl temperovaný, využívající v zásadě jen pasivní prvky regulace mikroklimatu. V r. 2016 bylo nutné vyhlásit havarijní stavu stropu nad depozitářem č. 2 a 4 a sbírkové předměty byly přesunuty do náhradních prostor v Brně–Řečkovice.
VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ
Klima depozitáře č. 1 - 3 lze charakterizovat jako poměrně teplotně stabilní prostor, využívající velké plochy betonové podlahy (cca 500 m2) k regulaci teploty. Termální stabilita je dokladována i poměrně do vysoké výšky depozitáře. Z hlediska přechodu mezi zimním a letním cyklem je dosahováno přijatelného výkyvu ± 10 % RV během jednoho měsíce. Pravidelné krátkodobé výkyvy jsou rovněž v intervalu ± 10 % RV během několika dní. Z hlediska porovnání těchto parametrů s doporučením ASHRAE spadají deponované sbírky do kategorie B tj. střední rizika mechanického poškození pro vysoce citlivé materiály a malá rizika pro středně citlivé materiály.
K rizikovým nárůstům RV nad mezní hodnotu 70 % však dochází v období, kdy vnější teplota je výrazně vyšší než vnitřní tj. během letních měsíců. Toto období lze přechodně regulovat odvlhčovači, ale za předpokladu zlepšení utěsnění prostoru (depozitář je oddělen pouze železným pletivem od spojovací chodby konzervátorských dílen). V odděleném depozitáři č. 3 nastává vzhledem k malé cirkulaci vzduchu a zvýšené vlhkosti v letních měsících rozvoj plísní na povrchu předmětů Z tohoto důvodu bylo doporučeno regulovat vnitřní prostor odvlhčovacím zařízením a vybudováním odvětrávacích otvorů.
Teplotně méně stabilní jsou depozitáře č. 4 a 5 v 2. NP, kde teploty dosahují v letních měsících hodnot až k 30 °C, přičemž se zde ale neprojevuje efekt nárůstu RV. Nicméně lze předpokládat větší rychlost hydrolytických reakcí poškozování organických materiálů. Teoreticky lze toto dokladovat porovnáním PI indexů (preservation index): PI 34 pro 20 °C/60% RV a PI 17 pro 28 °C/50% RV tj. zkrácení životnosti na polovinu oproti depozitářům v 1 NP. Vzhledem k tomu, že jsou tady skladovány méně stabilní materiály (pauzovací výkresy, papírové záznamy, optické přístroje) nejsou tyto podmínky vyhovující. Nutné je minimálně zajistit odstínění oken v depozitáři č. 4.
Celý objekt depozitáře, zejména otevřené prostory Depozitáře smíšených sbírek č. 1 a 2 jsou zatíženy vlastním provozem objektu (možný průchod škodlivin produkovaných v technologických částech konzervátorských dílen). Množství sedimentovaných hrubých aerosolových částic je vysoké a není pravidelně odstraňováno (většina předmětů je ale chráněna PE obaly). Gravimetricky stanovené množství aerosolu PM10 dosahuje hodnoty 23 μg.m-3, což odpovídá běžnému zatížení polétavým prachem ve venkovních brněnských lokalitách a je porovnatelné i s hodnotou polétavého prachu ve vnitřních prostorách expozice parních motorů Technického muzea v Brně. Metodou ICP-MS byl stanoven I obsah některých těžkých kovů v prachu. Ani zde však není rozdíl oproti jiným lokalitám výrazný (např. Pb v PM10: depozitář č. 1 – 0,0117 μg.m-3, expozice parních motorů – 0,0085 μg.m-3).
V této lokalitě byl proveden odběr chemických škodlivin podle standardního operačního postupu SOP VZ BM 102 a 102.01 – záchytem na pevný sorbent. Z odebraných filtrů byla gravimetricky (SOP BM 412) stanovena hmotnostní koncentrace prašného aerosolu frakce PM 10 a po mineralizaci filtru byly metodou ICP- MS dle SOP BM 201.04 stanoveny kovy Pb, Cd, Cr a Ni. Stanovené množství aerosolu PM10 - pouze 23 μg.m-3, odpovídá běžnému zatížení polétavým prachem ve venkovních brněnských lokalitách a je porovnatelné i s hodnotou polétavého prachu ve vnitřních prostorách expozice parních motorů Technického muzea v Brně, kde zjištěná hodnota dosáhla 21,5 μg.m-3. Metodou ICP-MS byl stanoven I obsah některých těžkých kovů v prachu. Ani zde však není rozdíl oproti jiným lokalitám výrazný (např. Pb v PM10: depozitář č. 1 – 0,0117 μg.m-3, expozice parních motorů – 0,0085 μg.m-3). Poměry koncentrací ostatních stanovených kovů u dvou dotčených lokalit jsou obdobné – jejich množství bylo stanoveno zejména s ohledem na zdravotní rizika.
VYHODNOCENÍ STAVU HODNOCENÝCH PŘEDMĚTŮ KULTURNÍ POVAHY
Vybrány byly sbírkové předměty zhotovené z více materiálů, které jsou citlivější na okolní parametry RV, T a čistotu prostředí. Příkladem je intarzovaná dřevěná deska šicího stroje, kožené sedlo, leštěný mosazný povrch laboratorních vah nebo celuloidový film a křivítko. U těchto předmětů, které jsou v podmínkách depozitáře prokazatelně uloženy 30 i více let nebyly prokázány základním průzkumem projevy většího poškození (stupeň poškození 1–2). Pouze na albu fotografií (inv. č. 50.00-445) byly zjištěny projevy poškození plísněmi, na vnitřních papírových listech, fotografie jsou bez poškození. Dále je dokladováno korozní poškození u zinkovaných železných dílů kuchyňského náčin a kožené sedlo velmi seschlé včetně projevů rzi na třmenech (stupeň poškození 3). Rizikovým místem je depozitář č. 3, kde jsou opakovaně zaznamenány stopy plísní na povrchu zbraní (na usňových řemenech, dřevěných pažbách i ocelových hlavních), jelikož v letních měsících stoupá RV nad 70 % a místnost je téměř bez cirkulace vzduchu. Zbraně jsou jinak v bezvadném stavu, jelikož podléhají větší frekvenci rekonzervace. Prostory 2. NP. vykazují dlouhodobě vyšší teplotu než spodní patro. Jsou zde uloženy nejcitlivější materiály výkresy na pauzovacím papíře a hudební záznamy do mechanických hudebních strojů. Tyto materiály jsou poškozeny nejvíce - plísně na povrchu papíru, kyselé pH papíru, zkřehlý pauzovací papír (stupeň 3 - 4). V potaz je nutné brát také vyšší zatížení prachem ve všech místnostech depozitáře.