STAVEBNĚ-TECHNICKÉ  A FYZIKÁLNÍ PARAMETRY

Sanované napadení dřevokazným, hmyzem, nosné trámy v podloubí vyžadují výměnu, zdivo nevykazuje známky zvýšené vlhkosti, místy narušená celistvost fasáda, detekované praskliny v nosném obvodovém zdivu v souvislosti s výstavbou nového kruhového objezdu v blízkosti stavby (statické řešení bylo zhodnoceno a navrženy úpravy).

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ

Kulturní památka - Kovárna v Těšanech je využívána jako další expozice muzea pouze během otevírací sezóny v obdobném režimu jako u historických objektů státních zámků. Prostor není v zásadě vytápěn ani temperován (pouze nárazově během vzdělávacích a společenských akcí). Vnitřní klima je velmi ovlivňováno vnějším podnebím. Obecně prostory vykazují zvýšenu vlhkost a podmínky pro růst plísní a výskyt hmyzu. Objekt obsahuje celou řadu sbírkových předmětů zhotovených z organických materiálů náchylných k biodegradaci. Kromě předmětů, které jsou součástí expozice, obsahuje samotná budova dřevěné konstrukční prvky, zejména krovy a střešní konstrukční prvky ze dřeva. Dále parapety, dřevěné podlahy a rámy oken a interiérové obklady stropu. Plísně a další biologické napadení se projevují v návaznosti na sezónní využívání objektu a v zásadě se cyklicky opakují (nejvíce zasaženy bývají kovářské usňové měchy). Plísně a mikrobiologické napadení je přísně sezónní a je spojené se zvýšenými hodnotami relativní vlhkosti a týká se zejména sbírkových předmětů vystavených v interiéru. K biodegradici jsou náchylné hlavně materiály z usně, textilu, papíru a dřeva.

Možnosti opatření vyplývají zejména v kontrole relativní vlhkosti v místnostech, které se dají vytápět a v pravidelné sanační konzervaci. Další formou biodegradace je dřevokazný hmyz. Pozorovány byly požerové otvory velikosti odpovídající červotoči i tesaříkovi. V minulosti byla provedena sanace mikrovlnným zářením. V současnosti se navrhuje možnost hubení červotoče teplým vzduchem. Využívá se princip koagulace živočišných bílkovin nad teplotu 50°C dosahovanou zahříváním objemu vzduchu okolí sanované oblasti konstrukce. Výhodou oproti rovněž velmi účinné metodě mikrovlnné sanace je možnost sanovat mnohem větší objem materiálu (u mikrovlnné sanace se jedná řádově o desítky cm, u hubení teplem se sanuje celé podkroví najednou). Další výhodou je bezproblémovost vůči často se vyskytujícím kovovým prvkům v dřevěných konstrukcích, které u mikrovlnné metody představují významnou technickou překážku. Nevýhodou je ekonomická zátěž zásahu a nemožnost sanace při nepříznivých podmínkách exteriérových teplot. Oba druhy sanace nemají prevenční účinek, a proto je nutné je kombinovat s chemickým mořením dřevěných prvků. Prakticky jsou upřednostňovány chemické přípravky na bázi boritanů, solí mědi, pyrhetroidů, alkylbenzyldimethylamonium-chloridu.

Světlo není v objektu kovárny v Těšanech klíčovým rizikovým faktorem. Jedná se o barokní vesnické stavení s původními dispozicemi oken. Místnost č. 4 má pouze jedno okno, které je orientováno na sever – tudíž světelné zatížení pro exponáty vystavené v této místnosti by nemělo být příliš vysoké. Podobně i umělé osvětlení nepředstavuje významnou světelnou zátěž.

VYHODNOCENÍ STAVU HODNOCENÝCH PŘEDMĚTŮ KULTURNÍ POVAHY

Objekt obsahuje celou řadu sbírkových předmětů obsahující organické materiály náchylné pro biodegradaci. Kromě předmětů, které jsou součástí expozice, obsahuje samotná budova dřevěné konstrukční prvky, zejména krovy a střešní konstrukční prvky ze dřeva. Dále parapety, dřevěné podlahy a rámy oken a interiérové obklady stropu.

Dlouhodobě se vyskytuje problém s plísní na měchu kovárny. Místnost kovárny není vytápěna, tedy je značně snížená možnost kontroly relativní vlhkosti. Navíc kovárna nemá podlahu a dochází k teplotnímu ovlivňování vzduchu místnosti i netěsnícími dveřmi a komínem směrem ke kondenzaci vodních par na interiéru včetně problematického mechu. Useň vyžaduje každoroční konzervační zásah, kterého součásti je i tukování. Tato konzervační úprava je náchylná k bidodegradaci plísněmi. Součástí každoročního konzervačního zásahu je také dezinfekce povrchu měchu ajatinem. Vzhledem k malé možnosti desinfekce usně v celém obsahu materiálu a téměř nulové preventivní sanační povaze ajatinu se napadení plísněmi cyklicky opakuje. Tento problém je z hlediska trvalého udržení biologické stability kovárenského měchu velmi těžko řešitelný.

U materiálů z papíru, které se vyskytují výlučně ve formě fotografií a závěsných obrázků jsou možnosti zejména preventivní ochrany před biologickým napadením plísněmi lepší. Možnosti opatření vyplívají zejména v kontrole relativní vlhkosti v místnostech, které se dají vytápět a jsou z hlediska udržení mikroklimatu výhodnější jako kovárna. Obrázky navíc jsou za sklem, co vytváří další mikroklima, které se dá teoretický řešit odsklením nebo pořízením více průdušného zasklení. K z lepšení mikroklimatu, které se vytváří v skleněno-dřevěném rámu lze přispět také izolací obrázku od teplotně chladnější stěny, než je obvyklá teplota vzduchu místnosti.

U biodegradace způsobené hmyzem hlavně u dřeva významně přispívá dřevokazný hmyz. Byly pozorovány požerové otvory velikosti odpovídající červotoči i tesaříka na střešní konstrukci, stropu kovárny, okenních parapetech původně obývaných místností a samozřejmě i na sbírkových předmětech obsahujících dřevěné součásti. Z předmětů byly pozorovány aktivní požerky jenom u otvorů odpovídající červotoči, hlavně u sbírkových předmětů exponovaných v expozici zemědělských nástrojů a na konstrukčních prvcích střešních nosníků. V minulosti byla provedena sanace mikrovlnným zářením. V současnosti se navrhuje možnost hubení červotoče teplým vzduchem. Využívá se princip koagulace živočišných bílkovin nad teplotu 50°C dosahovanou zahříváním objemu vzduchu okolí sanované oblasti konstrukce. Výhodou oproti rovněž velmi účinné metody mikrovlnné sanace je možnost sanovat mnohem větší objem sanovaného materiálu (u mikrovlnné sanace se jedná řádově o desítky cm, u hubení teplem se sanuje celé podkroví najednou). Další výhodou je nezávadnost často se vyskytujících kovových prvků v dřevěných konstrukcích, které u mikrovlnné sanace představují významnou technickou překážku. Nevýhodou je ekonomická zátěž zásahu a nemožnost sanace při nepříznivých podmínkách exteriérových teplot. Oba druhy sanace nemají prevencí účinek a proto je nutné je kombinovat s chemickým mořením dřevěných prvků. Aplikace chemických přípravků tlakovou injektáží je volena jako levná a praktická možnost také aktivní sanace červotočem. Její účinnost rovněž jako plynování je velmi malá z důvodu nízké transportní možnosti aktivní látky k larvám červotoče. Prakticky je tedy upřednostněna preventivní sanace proti červotoči chemickými přípravky na báze boritanů, solí mědi, pyrhetroidů, alkylbenzyldimethylamonium-chloridem.

Dalším běžně vyskytujícím se škůdcem je mol šatní a mol potravinový, který napadá textilní součásti sbírkového fondu. Tento škůdce se dá efektivně monitorovat feromonovými nebo světelnými lapači. Sanace je účinná ve formě plynování dostupnými insekticidy, nebo preventivní sanace za pomoci odpuzovačů jako známí naftalín, nebo přírodní aromatické pryskyřičné byliny jako například levandule.

Z teplokrevných živočichů se vyskytují v objektu památky hlodavci a ptáci, zejména holuby. Sanace probíhá ve formě mechanických pastí, požerových návnad a mezidruhové predace kočkou domácí.