KATEGORIE PŘEDMĚTU
70 % evidováno v ÚSKP jako kulturní památky, předměty jsou vypůjčené ze SZ Lysice, Jaroměřice nad Rokytnou, Horšovský Týn, Hrubý Rohozec, Moravský Šternberk a dalších památkových objektů (předměty zapůjčené ze SZ Lysice a SZ Jaroměřice nad Rokytnou (svoz Kunštát) byly v průběhu roku 2014 zceleny a nyní jsou již kmenovým mobiliářem SZ Kunštát – písmenková značka KQ).
5 % předměty vypůjčené od jiných právnických a fyzických osob, neprohlášené za KP.
10 % předměty mobiliárního fondu SZ Kunštát neprohlášené za KP.
15 % přírůstky mobiliárního fondu SZ Kunštát, prohlášené za KP samostatně.
Citlivost materiálu: historický mobiliární fond v různém stupni poškození, citlivost závislá na stupni poškození a různosti materiálové skladby
Datace: převážně 19. století
Evidence: mobiliární fondy – evidenční program Castis
Způsob značení: označení přímo na předmětech ručně (v expozici); označení na předmětech a štítcích (depozitář); předměty vypůjčené ze SZ Jaroměřice nad Rokytnou jsou označeny čárovým kódem v návaznosti na evidenční program Castis
Inventury: mobiliární fond včetně výpůjček podléhá pravidelným inventarizacím dle zákonných norem České republiky[1]
ÚLOŽNÝ MOBILIÁŘ
- využíván původní úložný mobiliář historické budovy
- archivní novodobé police v depozitáři (dřevěné a kovové)
- knihovní fond – část v prohlídkové trase, část v depozitáři v 70 % v původních historických skříních, 30 % v novodobém mobiliáři – typizovaných kancelářských skříních
PRŮBĚŽNÁ ÚDRŽBA A REŽIM
Kontrola stavu předmětů: průběžná kontrola stavu předmětů je dána zákonnou normou, ošetřování předmětů se provádí pouze v rozsahu preventivní konzervace, bez invazivních zásahů
Předměty umístěné v prohlídkové trase se nacházejí v historických interiérech jižního křídla v prvním
a druhém patře budovy. Podmínky prostředí neodpovídají požadavkům na stabilní mikroklima, jelikož jsou limitovány možnostmi dané historické budovy (nejsou temperovány ani odvlhčovány). Na druhou stranu jsou pravidelně udržovány z hlediska režimu jejich využívání a úklidu. Průběžná údržba se zaměřuje především na udržování bezprašného prostředí, kontrolu stavu předmětů, zda nevykazují známky biologického napadení. Preventivně jsou po celé prohlídkové trase nainstalovány odpuzovače hmyzu a nástrahy zabraňující biologickému napadení. Řízeným větráním se personál snaží dosáhnout přijatelné stability prostředí i během kritických letních měsíců. Při stanovení větracího režimu se zaměstnanci orientují podle okamžitých naměřených hodnot teploty a relativní vlhkosti vnitřního prostředí. Ráno probíhá větrání všech místností dokořán otevřenými okny – na jaře a na podzim cca 10 minut, v létě 20–30 minut. Jedná se o větrání, nikoliv vytváření průvanu. Zejména v jarních a podzimních měsících, pokud zámkem prochází větší skupina návštěvníků, dojde k nárůstu vlhkosti vzduchu – následně na to je krátce intenzivně vyvětráno. Návštěvnost – nedá se paušalizovat – některé dny malé skupiny – 2–3 prohlídky dopoledne a 2–3 odpoledne, jiné dny větší skupiny. Maximální počet prohlídek za den: 6 dopoledne a 6 odpoledne.
Regulace světelné hladiny je v prohlídkové trase zajištěna postupnou instalací polopropustných závěsů do oken. Prohlídková trasa: polopropustné závěsy a záclony jsou instalovány ve dvou místnostech, v ostatních místnostech v oknech orientovaných na východ, jih a západ jsou instalovány UV folie. Předměty citlivé na světlo, jako jsou tisky na papíře, akvarely, kvaše a fotografie, jsou umístěny tak, aby nebyly pod přímým slunečním osvitem. Po skončení návštěvnické sezóny interiér prohlídkové trasy prochází generálním úklidem. Předměty jsou zahaleny plátěnými obaly a místnosti jsou zatemněny buď okenicemi, pokud se dochovaly, nebo závěsy. V místnostech prvního patra jsou do oken kaple a zbrojnice umístěny na zimu polystyrénové izolační desky. Drobné předměty, menší obrazy, tisky, kresby a fotografie jsou na zimu umístěny do skříní. Toto opatření částečně zabraňuje průniku šokových změn mikroklimatu k předmětům.
Značení mobiliárního fondu v prohlídkové trase je provedeno ručně, na nepohledové straně předmětu; stejně tak v depozitáři, kde je doplněno závěskami se zřetelně viditelným evidenčním číslem pro větší přehlednost a snazší vyhledávání.
Vzhledem k tomu, že mobiliární fond Kunštát byl scelen v roce 2014 z různých tzv. svozů (např. Lysice – svoz Kunštát, Jaroměřice nad Rokytnou – svoz Kunštát, apod.), je na předmětech několik označení, které se liší podle toho, jaký evidenční systém památkový objekt používal – klasické ruční značení (Lysice, Slavkov u Brna) a označení čárovým kódem (Jaroměřice nad Rokytnou).
Evidenční čísla přidělená NPÚ v minulosti (padesátá léta 20. století), stejně tak historické značení a štítky, se na předmětu uchovávají a neodstraňují se, pouze se ručně doplnily o aktuální evidenci, která je generována prostřednictvím evidenčního programu Castis pod písmennou značkou KQ.
Předměty jsou značeny dle platné metodiky NPÚ – na nepohledové straně dle tzv. pravidla pravé ruky, adekvátně k materiálovému složení předmětu. V některých případech je značení z padesátých let minulého století provedeno necitlivě a vůči mobiliáři velmi rušivě, v případě restaurování se toto značení (na rozdíl od historických značek) odstraní a nahradí se tvarem dle metodiky. Na scelených předmětech jsou značky dle evidenčního systému, jaký předchozí objekt používal – např. čárový kód, ručně psaná značka apod. Značení mezi sebou nelze v případě SZ Kunštát srovnávat, protože v současnosti nejsou využívána. Obecně lze říci, že evidenční systémy založené na načítání čárového kódu jsou uplatňovány v případě rozsáhlých mobiliárních fondů, ale samotné umístění čárového kódu na předmětu je v mnoha případech problematické (umístění štítku s čárovým kódem na grafice, na velmi malých předmětech atd.). Ručně psaná značka je obecně přijatelnější, lze ji přizpůsobit velikosti předmětu i jeho materiálovému složení, klade však zvýšené nároky na obslužný personál v případě vyhledávání, inventarizace a manipulace s předmětem.
Režim využívání movitých kulturních památek je dán metodikami a vnitřními předpisy NPÚ v návaznosti na zákonné normy, které vymezují především systém výpůjček, zápůjček a restaurování, stejně tak využívání mobiliárního fondu jako nedílné součásti historické budovy. V případě SZ Kunštát je mobiliář využíván v souladu s předpisy NPÚ, prochází pravidelnými revizemi a je sledován odbornými pracovníky NPÚ. Je stanoven plán restaurování mobiliárního fondu, při inventarizacích se kontroluje stav mobiliáře a v případě nových poškození je tato skutečnost uvedena v protokolu.
[1] Zákon č. 219 ze dne 27. června 2000, o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, § 27, odst. 1,2,3,4. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 65, s. 3129 - 3145. Česká republika. Zákon č. 20 ze dne 30. března 1987, o státní památkové péči (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.), Část druhá, § 7 Evidence kulturních památek. In Sbírka zákonů České republiky. 1987, částka 6, s. 214 – 227 a navazující interní předpisy a směrnice organizace NPÚ.