Atlas filigránů ze 16. století papírny ve Starých Horách u Jihlavy

Atlas filigránů ze 16. století papírny ve Starých Horách u Jihlavy

Marie Benešová, benesova@mza.cz, Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv v Jihlavě
ISBN 978-80-908871-7-6

Publikace vydaná Společenstvem českých knihařů a Moravským zemským archivem v Brně sestává ze dvou částí. Textová část knihy shrnuje výsledky vědeckého záměru č. 6/2018 v rámci Moravského zemského archivu v Brně. Úvodem je připomenuta výroba papíru, vývoj filigranologie a přehled největších doposud prezentovaných sbírek filigránů, jak tištěných, tak elektronických. V průběhu realizace vědeckého záměru došlo ke stabilizaci pracovního postupu od obkreslení filigránů, jejich evidenci a popisu až ke zhodnocení průzkumu celých rukopisů. Postup je zde uveden s ukázkou popisových i evidenčních karet filigránů. Dále byly nastíněny historické nesnáze při datování filigránů a volby jejich rozřešení s poukázáním na výhody při používání rukopisů úředních knih jako zdroje pro chronologické řady filigránů. Jsou zde také jasně definované pojmy jako např. totožné filigrány, recyklované motivy, nebo důležité znaky v papíru k těmto úkonům používané. V textové části nechybí historie papírny ve Starých Horách, přehled jejích majitelů v 16. století a k nim přiřazených filigránů. V průběhu studia jihlavských filigránů byl proveden průzkum, odkud byl importován papír do Jihlavy před založením místní papírny. Výsledky tohoto průzkumu jsou v knize rovněž prezentovány. V závěru textové části jsou shrnuty nejčastější motivy filigránů spolu se strukturou papírenského síta používaných v 16. století na kancelářském papíru ze Starých Hor.

Vědecký záměr trvající s přestávkou čtyři roky nevyčerpal veškeré zdroje jihlavských papírů uložených ve Státním okresním archivu Jihlava. Zatím byl filigránologickému průzkumu podroben stěžejní fond Archiv města Jihlava do roku 1848 (NAD 23) uložený v SOkA Jihlava. Z oddělení Úřední knihy a rukopisy bylo vybráno celkem 144 rukopisů datovaných do 16. století. Výsledky z více než dvou třetin jsou zahrnuty v publikaci. Z oddělení Vrchnostenský úřad do stejného časového úseku spadalo 17 rukopisů, které jsou zahrnuty ve studii všechny. Poslední oddělení Zlomky starých registratur časově spadající do 16. a 17. století s malým přesahem do začátku 18. století obsahuje více než 10 000 jednotlivých spisů. Z těchto byly do atlasu filigránů zpracovány pouze filigrány z první části Práva a jmění města jako celku. Zbylá část je nadále systematicky zpracovávána v širším časovém úseku, a to celé 16. a 17. století. Dále byly příležitostně podrobeny filigránologickému průzkumu jednotlivé rukopisy či drobné fondy, které se v průběhu práce na vědeckém záměru restaurovaly. Jsou zde tedy prezentovány filigrány např. z fondu Archiv obce Kamenice, Farní úřad u sv. Jakuba v Jihlavě aj.

Na konci textové části jsou uvedeny průzkumy řady českých a německých kopiářů, kde jsou uvedeny ztotožněné filigrány, a je možné porovnávat dataci zápisů na stejných papírech. Publikace je opatřena poznámkovým aparátem a seznamem literatury, ze které bylo čerpáno.

Druhá část souboru představuje samotný atlas filigránů a způsobem zpracování se jedná se o nadčasové řešení v oblasti filigránologických průzkumů. Celkem 112 evidenčních karet jihlavských filigránů je vytištěno na polyesterovou folii. Jednotlivé karty uložené v krabičce se dají vyjmout a snadno přiložit k originálu a pomocí procházejícího světla porovnat, zda se jedná o totožný motiv filigránu a osnovu papírenského síta. Protože polyesterová folie je inertní materiál s vysokou stabilitou, je možné ji přivézt do kontaktu s historickými originály. Badatelé a vědečtí pracovníci tak nemusí obkreslovat jednotlivé více či méně složité tvary filigránů na folie či transparentní papíry, aby je porovnaly s vytištěnými filigrány v atlasech na běžném papíru. Každá z evidenčních karet navíc obsahuje QR kód s odkazem na daný filigrán v elektronické databázi, kde je publikována vedle popisu i jeho fotografie v procházejícím světle.

RECENZE

Mgr. BcA. Radomír Slovik

Autorka publikace Ing. Marie Benešová je absolventkou oboru Konzervování a restaurování archivních materiálů na Střední průmyslové škole grafické v Praze a programu Technologie konzervování a restaurování na Fakultě chemické technologie VŠCHT v Praze. Jako restaurátorka a technoložka působila v Národní knihovně ČR a později začala pracovat ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Zde se v rámci své restaurátorské činnosti dostala k restaurování úředních knih z fondu Archivu města Jihlava. Častý výskyt filigránů s motivem ježka v ní vzbudil badatelský a vědecký zájem. Mechanické zaznamenávání a shromažďování jednotlivých obkresů se postupně rozšiřovalo a tvarová rozmanitost s motivem ježka nabírala na bohatosti. Autorka tak časem byla schopná rozřadit jednotlivé filigrány do časové řady
a následně je pak i přisoudit jednotlivým papírníkům z papírny ve Starých Horách u Jihlavy, odkud pocházeli.

Její snažení vyústilo k vytvoření publikace s názvem Atlas filigránů ze 16. století papírny ve Starých Horách u Jihlavy. Jedná se o dvousvazkové dílo. Jak již samotný název publikace naznačuje, tím nejdůležitějším je samotný atlas filigránů. Novátorství tohoto díla spočívá ve vytištění jednotlivých filigránů na průhlednou fólii, která usnadňuje komparaci filigránu na námi prohlíženém dokumentu. Zde se jedná celkem o 112 podchycených filigránů s popisem motivu, jejich rozměrů, přiřazení papírníkovi a informací o dokumentu, ze kterého byly pořízeny. Datace uvedené na kartách jsou časovým zařazením filigránu na základě určení vzniku samotného dokumentu. Nejsou rokem vniku daného filigránu. Součásti karty je i QR kód, který uživatele přesměruje na digitální databázi Bernstein (www.memoryofpaper.eu). Ta je vlastní digitální podobou atlasu doplněnou o fotografie listu, ze kterého byl zákres filigránu pořízen.

Druhá textová část o 95 stránkách a 32 kapitolách se na začátku věnuje obecnějším částem jako je filigranologie, atlasy a databáze filigránů a vznik a výroba papíru a papírenského síta s filigránem. Další kapitoly jsou již věnovány papíru pocházejícímu z papírny ve Starých Horách u Jihlavy. Zde je to popis druhů papírů, typů filigránů, importu papíru do Jihlavy a samotné papírny ve Starých Horách.
Uživatelsky nepříliš vstřícné je použití evidenčních čísel karet. Uživatel má tendenci se jich držet jako vodítka při časovém řazení filigránů za sebou. Jsou však číselnou informací vzniku jednotlivých karet za sebou. A tak se na kartě s evidenčním číslem 97 setkáváme s filigránem z roku 1564 a na kartě s evidenčním číslem 71 s filigránem z roku 1627. Pro případnou komparaci tak uživateli doporučuji držet se datace tištěné v horním pravém rohu, i když i ta je rovněž orientační. Badateli se může stát, že i po shodě s filigránem z databáze zde nebude ve shodě s rokem na kartě filigránu uvedeným.

Kapitola věnovaná samotné papírně ve Starých Horách (s. 45) je obsahově poněkud chudá. Čtenář se zde z bohaté historie této papírny dozví pouze o jejím vzniku v roce 1540 a o rodovém přebírání podniku do roku 1636. Papírna ovšem fungovala do roku 1848. Postrádám rovněž vyobrazení zmiňovaných archivních materiálů či situačního popisu/lokace papírny. Zájem autorky byl prioritně soustředěn na filigrány ze 16. století, ovšem výše zmíněné považuji v kontextu vědeckého zájmu za důležité. Evidentní zájem autorky věnovat se filigránům 16. století narušuje filigrán na evidenční kartě číslo 71, který pochází z dokumentu datovaném do roku 1627.

V kapitole Replika historické papírenské formy (s. 27–34) s jihlavským filigránem jsem se těšil na výsledky tohoto badatelského plánu. Ovšem již na začátku kapitoly se čtenář dozví, že při tkaní síta nebyly dodrženy parametry, které bylo možné vyčíst při průzkumu starohorského papíru v průsvitu. Při tvorbě filigránu bylo vycházeno ze dvou motivů ježka (evid. č. 190_II a evid. č. 157_I). V závěru kapitoly je komparace replik filigránů. S tvrzením autorky, že lze hovořit o velké shodě (s. 32), se dá minimálně polemizovat. I když podle Obr. 13 a 14 docházelo k postupnému tvarování filigránů podle nákresů, výsledek je minimálně u filigránu z karty s evid. č. 190_II jiný, jak ve tvaru, tak ve vzdálenosti osnovních drátů síta.. Tato fakta poněkud narušují věrnost zhotovení repliky. S tvrzením, že takhle mohly vznikat párové filigrány (s. 32) ale souhlasit lze.

V kapitole Prostý ježek a ježek s hvězdou/květinou (s. 46–58) jsou u obrázků 30, 31, 32, 33, 34 a 35 filigrány tvarově obrácené. Posuzovat jejich shodnost či rozdílnost je tak obtížné.
Na s. 69 je uváděno, že „V Čechách se podle dochovaných dokladů hadry ještě vyklepávaly, praly a někdy vařily s vápnem“. Toto tvrzení se opírá o citaci z knihy Papír (s. 116) od F. Zumana. Ovšem nejedná se o českou specialitu, ale o proces zavedeny i jinde v Evropě (viz např. Barrett, T.: Early European Papers, London, 1989. s. 73–75.)

Na s. 70 přirovnává Benešová obláčkovou strukturu papíru té, která vzniká při ručním dolévání. Zde se ovšem jedná o dvě technologicky jinak připravované papíroviny. V případě čerpání ručního papíru není do suspenze přidáváno klížidlo. Pokud bylo o klížení historického ručního papíru rozhodnuto, pak se papír klížil povrchově teprve až po jeho uschnutí namočením do roztoku klihu. V případě přípravy papírové suspenze určené k doplňování ztrát papírové podložky při ručním dolévání je přímo do suspenze přidáváno klížidlo a jedná se tedy o tzv. klížení ve hmotě. Přidáním klížidla tak restaurátor mění obláčkovitou papírovinu v homogenní směs s rovnoměrně rozloženými vlákny.

Na s. 74 se Benešová věnuje zajímavé části historie knižní vazby, a to měkkým papírovým vazbám. Tvrzení, že se u měkkých papírových vazeb používal na obálku silnější papír, nežli byl papír v bloku dále v textu na konkrétních příkladech dokládá, ovšem záhy sama vyvrací. Je zde tedy otázkou, do jaké míry se jednalo o dobový záměr tento typ vazby takto technologicky řešit a do jaké míry v procesu jejich vzniku hrála roli poučenost knihvazače nebo bohatost jeho skladového materiálu.

Závěrem nelze než konstatovat, že čtenář má v tomto díle před sebou zajímavý pramen v podobě filigránů z lokální papírny. I když pouze z doby 16. století. Zde ovšem lze s kolegyní Benešovou souhlasit, že hlavní cíl vědeckého snažení byl naplněn. Tedy že Atlas zdárně mapuje filigrány 16. století z papírny ve Starých Horách u Jihlavy a že nově zavedená metoda tisku filigránů na průhlednou folii byla prověřena a je možné ji doporučit pro práci na poli dalšího výzkumu filigránů jako takových.

REAKCE NA RECENZI PUBLIKACE

Ing. Marie Benešová

Tento text se pokusí dovysvětlit některé jinak pochopené pasáže, nežli bylo zamýšleno v publikaci. Ráda bych poděkovala Mgr. BcA. Radomíru Slovikovi za vcelku kladnou recenzi. Vydáním recenzované publikace byl skončen jeden vědecký záměr a dle oficiálního vyjádření vědecké rady byly splněny i jeho cíle. Již více než rok pracuji na navazujícím vědeckém záměru, jehož výsledky mají doplnit a rozšířit závěry předchozího.

Při předání připravované publikace lektorům, jsme ještě netušili, jakou trnitou cestu nám přichystala snaha vytisknout evidenční karty na transparentní polyesterové folie. Po roce snahy dohledat tiskárnu, která by proces technologicky zvládla, jsme úsilí téměř vzdali, ale nakonec se nám podařilo karty v omezeném množství vytisknout. Proto vytištěné karty obsahují pouze filigrány, které jsou v textu přímo citovány. Ostatní filigrány jsou prezentovány ve zmiňované elektronické databázi na portálu Bernstein project a případně je možné si je vytisknout na transparentní folii na běžné laserové tiskárně, jak se zmiňuji v závěru (s. 89).

Evidenční čísla filigránů představují trvalé spojení mezi filigránem (prezentovaným jeho tvarem, osnovou a všech informací včetně citace zdroje) a jeho označením. Každý rok přidávám do databáze několik desítek nových filigránů a nelze je pokaždé přečíslovat, aby byly srovnány třeba podle datace dokumentů. Navíc při praktickém používání karet je výchozím bodem tvar filigránu a osnova. Jelikož je v databázi již 343 filigránů či jejich párů, mám karty rozdělené podle jejich základních tvarů. Tedy erby/ježci, dále prostý ježek/ježek s květinou atd. Při dohledávání totožných filigránů to velice urychluje práci.

Historii papírny jsem skutečně omezila pouze na 16. století. Jelikož se jedná o atlas filigránů, představila jsem pouze ty papírníky, kterými se při rozboru filigránů více zabývám.

U kapitoly Replika historické papírenské formy zřejmě došlo k nešťastnému použití slovo replika. Nejednalo se o přesnou rekonstrukci konkrétní papírenské formy. Záměrem bylo porovnat znaky na papíře při použití různých druhů výroby filigránu (stáčenými dráty a pájenými dráty) a různých způsobů přišívání síta k rámu (viz první odstavec této kapitoly na s. 27). Z toho důvodu nebylo nutné dodržovat parametry obvyklých papírenských sít používaných v Jihlavě v 16. století. Tímto názorným příkladem se podařilo potvrdit způsob tvarování motivu nejstarších jihlavských filigránů, tj. stáčením. Prioritním důvodem bylo ale ověření možnosti vyrobení totožných filigránů. To znamená, že filigrány z papírů, pocházejících ze dvou rozdílných sít, bych považovala za totožné, tedy vyrobené z jednoho síta. Ale tento fakt byl vyvrácen, jak píši na s. 32: „Z dvojic obkresů jsou jasně patrné tvarové diference (Obr. 18), které vylučují možnost záměny za totožné filigrány. O velké shodě ale hovořit lze, a proto je možné, že tímto způsobem vznikaly párové filigrány, které se mnohdy liší jen v drobnostech.“

K výroku recenzenta: „V kapitole Prostý ježek a ježek s hvězdou/květinou (s. 46-58) jsou u obrázků 30, 31, 32, 33, 34 a 35 filigrány tvarově obrácené. Posuzovat jejich shodnost či rozdílnost je tak obtížné.“ Vysvětluji, že jsem se v této kapitole pokusila nejčetnější tvar jihlavského filigránu rozdělit do několika skupin (viz s. 52) „tvarově si blízkých filigránů“ a podle jejich datace je přiřadit k jednotlivým papírníkům nebo alespoň časovým úsekům jejich používání. Což se u menších skupin také podařilo. Tvarovými odlišnostmi byly myšleny např. „kostrbatost“ filigránů Tvaru I, která je způsobena jinou technikou zhotovení tvaru z drátu; výrazným čenichem a zadní nohou ježka u Tvaru II.; podlouhlým tělem s výraznou otevřenou tlamičkou ježka u Tvaru V. a nápadně okrouhlého těla ježka u Tvaru VI. Tyto signifikantní znaky lze posuzovat i u těl ježků směřujících na opačnou stranu. Výčet evidenčních čísel filigránů zařazených do jednotlivých skupin potvrzuje oprávněnost tohoto rozdělení.

Poznámku recenzenta o Čechách nevyvracím, nebylo to myšleno, že jde pouze o český unikátní postup, ale o materiály zařazené v dochovaných inventářích českých papíren.

Ve výtce o podobnosti „obláčkové struktury“ jde opravdu pouze o vizuální porovnání. Rozdílnosti obou technologií jsem si vědoma. Nicméně vnitřní klížení u dolévaného papíru se používá právě proto, že není technologicky možné homogenně rozložit vlákna pomocí krátkých prudkých pohybů. Stejná struktura se objevuje i v důsledku různého stupně mletí viz Obr. 46 na s. 69, kde je popsána pouze jako nehomogenní.

Z kapitoly Porovnání jihlavských papírů, kde se nachází i odstavec pojednávající o nalezených odlišných papírech použitých na obálku měkkých vazeb oproti papírům použitým na knižní blok, vyplývá, že to nebylo pravidlem. Důkaz o tom, že v jihlavské papírně se produkovaly papíry o různé tloušťce, které byly v některých případech použity na obálky měkkých vazeb či listiny, to ale je. Rozhodně nebylo záměrem do Atlasu filigránů zakomponovat problematiku měkkých knižních vazeb.

Mezeru v odborné literatuře týkající se filigranologie tato publikace nemá naději sama zaplnit. Snad se podaří získat nějaké další nadšence, kteří se ponoří do světa filigránů.