Redakce

Editorka – Ing. Alena Selucká

Alena Selucká studovala na katedře nauky o materiálu Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. V letech 1991–1997 pracovala v Moravském zemském muzeu na oddělení muzeologie, kde rozvíjela konzervátorskou laboratoř a zaměřovala se na oblasti emisní spektrální analýzy, metalografického průzkumu, ověřování a aplikaci konzervátorských technologií. Podílela se též na organizování a výuce studentů pomaturitního studia Konzervace sbírkových předmětů při Moravském zemském muzeu a Střední škole uměleckých řemesel v Brně. Od roku 1997 působí v Technickém muzeu v Brně, nejprve ve funkci vedoucí oddělení Správy a ochrany sbírkového fondu, nyní jako náměstkyně pro Metodické centrum konzervace. V rámci výzkumné práce se zaměřuje na povrchové úpravy kovových artefaktů, aplikaci elektrochemických metod při konzervaci kovů a oblasti preventivní péče o muzejní sbírky. Věnuje se též pedagogické činnosti a výuce studentů oboru chemie konzervování-restaurování na Přírodovědecké fakultě a muzeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Je tajemnicí Komise konzervátorů-restaurátorů Asociací muzeí a galerií a též jejím zástupcem v evropském konzervátorském svazu E.C.C.O. Kromě vzdělávacích aktivit se věnuje také publikační a editorské činnosti.

Redaktorka, tajemnice redakční rady – Mgr. Pavla Stöhrová

Pavla Stöhrová v roce 1999 ukončila studium oborů etnologie a muzeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, poté nastoupila jako redaktorka a kurátorka do Technického muzea v Brně, kde na pozici redaktorky a zástupkyně vedoucího oddělení dokumentace vědy a techniky působí dodnes. Je autorkou nebo spoluautorkou výstav a expozic Technického muzea v Brně, odborných statí s tematikou muzejeních sbírek nebo etnografických výzkumů. Přednášela na Ústavu evropské etnologie Filozofické fakuty Masarykovy univerzity (dějiny etnologie, kapitoly z urbánní etnologie) a na Vyšší odborné škole knihovnických a informačních služeb (úvod do muzejnictví a muzeologie, ochrana kulturního dědictví). Jako redaktorka a editorka se podílela na přípravě řady publikací např. katalogů, odborných sborníků z konferencí či monografií z ediční řady Technického muzea v Brně Studie z historie techniky a průmyslu.

Redaktorka – Mgr. Jana Fricová

Jana Fricová vystudovala obor historie-muzeologie se zaměřením na muzejní konzervaci na Slezské univerzitě v Opavě a obory historie a muzeologie na Masarykově univerzitě v Brně se zaměřením na preventivní konzervaci a středověk. Od roku 2013 pracuje v Metodickém centru konzervace Technického muzea v Brně jako koordinační a projektový pracovník. Podílí se na realizaci, dokumentaci a prezentaci konzervátorských prací, stejně tak i výzkumných projektů. Organizačně zajišťuje workshopy a konference pořádané MCK TMB (Konference konzervátorů-restaurátorů, Ochrana a bezpečnost paměťových institucí, Kurz preventivní konzervace, apod.). Věnuje se rovněž tvorbě a správě oborové knihovny, webového portálu MCK a zpracovávání publikačních výstupů.

Technická spolupráce – Eva Řezáčová
Překlady – Mgr. Romana Sommerová
Jazyková redakce – Mgr. et Mgr. Blanka Kohoutová

Redakční rada

Vedoucí redakční rady – Ing. Ivo Štěpánek

Ivo Štěpánek se narodil v roce 1958 v Brně, kde v letech 1974–1978 studoval Střední průmyslovou školu a poté Vysoké učení technické Fakultu strojní (VUT FS), katedru strojírenské technologie. Již za studií pracoval v konzervátorských dílnách Technického muzea v Brně (TMB). Po absolutoriu VUT pracoval jako technolog výrobního podniku Moravské energetické závody, Brno-Židenice (MEZ Brno). Roku 1986 byl zaměstnán jako vedoucí konzervátorských dílen TMB. V letech 1990–1993 absolvoval postgraduální studium na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně obor muzeologie. Na tomto univerzitním pracovišti od té doby až dosud působí jako externí zaměstnanec, mimo jiné se zde podílel na formování odborné náplně a vlastní výuce konzervátorských kurzů a čtyř běhů pomaturitního studia Laboratorní zpracování muzejních sbírek pořádaných ve spolupráci s Moravským zemským muzeem a Školou uměleckých řemesel v Brně. V letech 1998–2002 se podílel také na přípravě podkladů pro akreditaci bakalářského studijního oboru Chemie konzervování-restaurování na katedře chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, které pak bylo v roce 2002 akreditováno. V roce 1996 byl jmenován do funkce náměstka ředitele Odboru vědy a techniky TMB a tuto funkci zastává doposud. Během let 1997–2003 byl vedoucím týmu projektu výstavby nového muzea a čtrnácti expozic TMB. Tento projekt byl posléze oceněn prvním místem v kategorii Výstava roku v národní soutěži Gloria Musaealis 2003 vyhlašované Ministerstvem kultury a Asociací muzeí a galerií ČR a v roce 2004 udělením členství v Klubu excelencí v rámci světové soutěže The Best in Heritage vyhlašovanou Evropskou asociací kulturního dědictví v roce 2006 v Dubrovníku. Od roku 1995 nepřetržitě až do dnešních dnů zastává funkci předsedy Komise konzervátorů-restaurátorů Asociace muzeí a galerií a je členem jejího Senátu. Od roku 2006 je zástupcem Asociace muzeí a galerií u Českého komitétu Modrého štítu. Od roku 2004 je členem Výstavní rady Národního muzea v Praze. V letech 2005–2007 byl členem Komise pro posuzování žádostí o poskytnutí dotací z programu ISO na preventivní ochranu předmětů movitého kulturního dědictví před nepříznivými vlivy prostředí Ministerstva kultury ČR. V letech 2006 a 2008 byl jmenován Ministerstvem kultury hodnotitelem projektů v rámci 2. a 3 výzvy FM EHP/Norsko pro prioritní oblast Uchování evropského kulturního dědictví. V roce 2009 byl zvolen členem Českého výboru ICOM.
Podílel se jako vedoucí redakční rady na zpracování publikace Konzervování a restaurování kovů. Ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin. Účastnil se na zpracování řady publikací, projektů, koncepcí a grantů. V roce 2017 byl jmenován do funkce ředitele Technického muzea v Brně.

Ing. Pavel Jirásek

Pavel Jirásek je jednatelem a ředitelem společnosti Culture Tech s.r.o. V letech 2006–2009 byl technickým ředitelem a spoluvlastníkem společnosti Cultureplus, spol. s.r.o. Do roku 2006 byl ředitelem odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií MK ČR (od r. 1999). Je jedním z hlavních tvůrců programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví MK ČR. Zúčastnil se jako konzultant, koordinátor i zpracovatel celé řady projektů v oblasti ochrany a prezentace kulturního dědictví a kreativního průmyslu. Má praktické zkušenosti jak s přípravou strategických materiálů pro MK ČR (příprava a organizační zajištění Finančních mechanismů EHP/Norska 2004 –2009 a programovacího období Strukturálních fondů 2007–2013), tak s praktickým využíváním programů Evropské komise, Finančních mechanismů EHP/Norska a Strukturálních fondů EU pro podporu projektů kulturních organizací, vlastníků sbírek muzejní povahy a památkových objektů. Od roku 2001 do roku 2007 byl předsedou výkonného výboru Mezinárodní sekce pro bezpečnost kulturních institucí při Mezinárodní radě muzeí ICMS ICOM, v letech 2006–2009 předsedou Rady Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, Ústavu pro soudobé dějiny v.v.i. Akademie věd ČR. Publikuje doma i v zahraničí zejména na témata rozvoje kulturních institucí, ochrany kulturního dědictví a restitucí kulturních statků. Spolupracuje na řadě mezinárodních projektů organizovaných Mezinárodní radou muzeí ICOM, Radou Evropy, Evropskou unií, UNESCO.

Ing. Jan Josef

Jan Josef je konzervátor-restaurátor s třicetiletou praxí v oboru preventivní a sanační konzervace-restaurování, technologie a nedestruktivního průzkumu sbírkových předmětů. Je členem Komise konzervátorů-restaurátorů při Asociaci muzeí a galerií , v letech 1991–2002 byl členem Komise Ministerstva kultury ČR pro dohled nad restaurováním relikviáře sv. Maura. Mimo jiné je spoluautorem Dokumentu o profesi konzervátora-restaurátora AMG a publikace Konzervování a restaurování kovů – ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin. Přednáší preventivní konzervaci ve Škole muzejní propedeutiky Asociace muzeí a galerirí. V současné době pracuje jako konzervátor restaurátorského oddělení NPÚ ÚPS v Praze.

doc. Akad. soch. Petr Kuthan

Petr Kuthan vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu, obor řezbářství. Na Akademii výtvarných umění byli jeho profesory např. Vincenc Makovský, Karel Lidický nebo velká osobnost české restaurátorské školy prof. Bohuslav Slánský. V roce 1989 byl Petr Kuthan zakládajícím členem profesního sdružení Archiv historické výtvarné technologie, který vydává ročenku Technologia Artis a v roce 1990 se stal také členem zakládající skupiny Asociace restaurátorů. Od roku 1995 je jejím předsedou. Je licencovaným restaurátorem polychromovaných i nepolychromovaných sochařských děl, nástěnné malby a sgrafita. V letech 2002 až 2016 byl vedoucím restaurátorského oddělení Národní galerie v Praze. Od roku 2018 je zaměstnán na NPÚ ÚOP v Českých Budějovicích jako hlavní garant v projektu programu NAKI MK ČR Řeč materiálu – Tradiční řemeslné technologie pro záchranu kulturního dědictví a současný životní styl, (spoluřešitelé Univerzita Karlova v Praze, Národní technické muzeum v Praze).

doc. Dr. Ing. Michal Ďurovič

Michal Ďurovič studoval v letech 1979 až 1983 Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze (obor Technologie výroby a zpracování polymerů, Laboratoř chemie restaurování uměleckých děl), ve stejném oboru obhájil v roce 1995 svoji dizertační práci a v roce 2013 se na téže vysoké škole habilitoval. Od roku 1983 pracoval jako technolog v restaurátorském oddělení Národní knihovny a od roku 1989 pracoval v Národním archivu v Praze jako výzkumný pracovník (od roku 1995 jako vedoucí Oddělení péče o fyzický stav archiválií). V roce 2014 se stal vedoucím Ústavu chemické technologie restaurování památek VŠCHT v Praze. Dlouhodobě se zabývá přírodovědným výzkumem v oblasti konzervování- restaurování papírových dokumentů, usní, pergamenů a fotografických materiálů. Vedl nebo byl spoluřešitelem řady výzkumných projektů (např. Hromadné odkyselování papírových archiválií, Vliv světla a ultrafialového záření na archivní dokumenty, Ochrana archivních materiálů před živelními pohromami v síti archivů České republiky, Metodika hodnocení vlivu kvality ovzduší na knihovní a archivní fondy, Biodiverzita černobílých fotografických a kinematografických materiálů v archivních fondech a metody jejich dezinfekce atd.). Je autorem nebo spoluautorem řady prací z oblasti konzervování-restaurování archiválií. Mezi nejvýznamnější publikační aktivity patří vydání knihy Restaurování a konzervování archiválií a knih nakladatelstvím Paseka v roce 2002. Je členem vědeckých rad VŠCHT, Univerzity Pardubice, Národní knihovny ČR, Národního archivu a Umělecké rady Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Byl členem International Council on Archives a European Working Group on Disaster Prevention. V roce 2006 se podílel v iráckém Irbilu na školení iráckých restaurátorů a vybudování restaurátorského pracoviště pro Iráckou národní knihovnu a archiv v Bagdádu, v letech 2004 a 2010 přednášel a školil peruánské restaurátory v Limě.

Ing. Radka Šefců, Ph.D.

Radka Šefců se odborně věnuje historickým malířským technikám, identifikaci výtvarných materiálů, pigmentů, barviv a pojiv analytickými metodami. Po absolvování studií na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze na Ústavu chemické technologie restaurování památek, obor restaurování a konzervování památek působila tři roky v soukromé firmě na pozici odborný technolog. Roku 1998 nastoupila do chemické laboratoře Národní galerii Praha, kde působí do dnes. Od roku 2016 je na pozici vedoucí chemické laboratoře NGP. V rámci výzkumu se specializuje na přírodovědné průzkumy, které jsou implementovány do komplexních znalostí materiálové podstaty výtvarného díla a jsou východiskem k posouzení techniky malby a polychromie. V rámci svého působení rozvíjí a uvádí do praxe nové instrumentální techniky využívané pro neinvazivní a nedestruktivní analýzu výtvarných děl. Je řešitelkou několika vědeckých grantových projektů v rámci programů Ministerstva kultury a Ministerstva vnitra ČR. Odbornou spoluprací se podílí na výzkumných projektech v Národní galerii v Praze (GAČR, NAKI MK ČR). V rámci své profesní odbornosti spolupracuje s dalšími státními sbírkotvornými institucemi (Národní muzeum Praha, Národní památkový ústav, Národní knihovna) a odbornými pracovišti, např. VŠCHT Praha, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT Praha, Ústav dějin umění a Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, v.v.i., Kriminalistický ústav Policie ČR. Publikovala desítky odborných impaktovaných a recenzovaných článků, autorsky se podílela na přípravě několika monografií, katalogů, dalších odborných příspěvků a přednášek. Je členkou ICOM-CC, European Microscopy Society, Československé mikroskopické společnosti a Komise konzervátorů-restaurátorů při AMG.

Akad. mal. Igor Fogaš

Malíř a restaurátor, držitel licence Ministerstva kultury ČR pro restaurování kulturních památek v technikách malby na plátně, dřevě, kovu, nástěnné malby a polychromie sochařských děl. Soudní znalec pro základní obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se zvláštní specializací restaurování, konzervátorské a restaurátorské práce a pro základní obor školství a kultura, odvětví umění výtvarné se zvláštní specializací kresba, malířství, polychromie volného a užitého umění, konzervace a restaurování. Absolvoval studium restaurování plošných disciplin na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (1990). V roce 1998 obdržel stipendium Adalbert Stifter Verein v Mnichově na restaurování olejomalby na plátně. Od roku 2001 do roku 2017 působil v Moravské galerii v Brně jako vedoucí restaurátorského oddělení, které zajišťovalo komplexní restaurování sbírkových předmětů, restaurátorskou přípravu výstavních projektů a výzkumnou činnost. Je jedním z řešitelů mezinárodního projektu MOLAB pro výzkum malířských děl v rámci grantu EU – ARTECH. Řešitelem grantu Průzkum technik a materiálů malby, plastiky a užitého umění. Autorem modifikace technologie snímání obrazů v infračerveném záření a výstavy Umění restaurovat umění. Spolupracuje s fondem Pro arte, kde se věnuje posuzování autenticity, stavu, uchování a ocenění uměleckých děl.

doc. Mgr. art. Jakub Ďoubal, Ph.D.

Jakub Ďoubal je vedoucím Ateliéru restaurování kamene na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice a garantem studijních programů. Restaurování kamene studoval na Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli, následně pokračoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Po získání magisterského titulu absolvoval doktorské studium na Fakultě stavební ČVUT a na Akademii výtvarných umění v Praze získal v roce 2017 titul docent v oboru restaurování. Po dokončení studií se zúčastnil prestižního kurzu „Stone Conservation“ v Římě, který pořádaly organizace ICCROM a The Getty Conservation Institute pod záštitou UNESCO.
Vedle pedagogické činnosti se specializuje na restaurování sochařských děl. V průběhu své profesní kariéry se podílel na obnově významných památek, jako jsou Chrám sv. Barbory, Morový sloup a Kamenná kašna v Kutné Hoře, gotický náhrobek Arnošta z Pardubic v polském Kłodzku nebo sousoší sv. Františka Serafínského a socha Bruncvíka na Karlově mostě v Praze.
Specializuje se na problematiku čištění památek a věnuje se výzkumu v oblasti restaurování kamene, sádrových odlitků a polychromie. Jakub Ďoubal je autorem řady odborných článků v mezinárodních i národních periodikách a také několika knih, včetně publikací Kamenné památky Kutné Hory: Restaurování a péče o sochařská díla, Úvod do restaurování kamenných památek a Sádrové odlitky: Restaurování a péče o sochařská díla. Je také členem mezinárodních odborných výborů, například Scientific Committee of the International Congress on the Deterioration and Conservation of Stone, a redakční rady časopisu International Journal of Young Conservators.

doc. Mgr. Karel Novotný, Ph.D.

Po absolvování Střední průmyslové školy chemické v Brně a absolvování magisterského programu Analytické chemie na PřF MU (titul Mgr. udělen v roce 1993) pokračoval v rámci doktorského studia na výzkumu a vývoji membránových technik ve spojení s atomovou absorpční spektrometrií u prof. Komárka (titul Ph.D. udělen v roce 2000). Koncem devadesátých let se stal vědeckým pracovníkem na Katedře analytické chemie PřF MU a v rámci budování Laboratoře plazmových zdrojů pro chemickou analýzu (LPCA) pracoval spolu s prof. Kanickým a prof. Otrubou na vývoji technik laserové ablace a optické spektrometrie indukčně vázaného plazmatu (ICP OES). Je jedním z průkopníků spektrometrie laserem buzeného plazmatu (LIBS) u nás. Mezinárodního ohlasu dosáhl v tomto oboru také díky úzké spolupráci s Fakultou strojního inženýrství VUT v Brně a skupinou prof. Kaisera zaměřující se na vývoj instrumentace a pokročilých technik. V roce 2014 byl jmenován docentem na Ústavu chemie PřF MU se zaměřením na metody atomové emisní spektrometrie. Je autorem nebo spoluautorem více než stovky vědeckých publikací. Jeho pedagogická činnost se zaměřuje kromě základních přednášek z analytické chemie především na atomovou spektroskopii, spektroskopii indukčně vázaného plazmatu, spektroskopii laserem buzeného plazmatu a techniky laserové ablace.
Dlouhodobě se věnuje využití plazmatu v analytické chemii včetně analýzy předmětů kulturního dědictví. V doktorském programu analytické chemie u něj v minulosti pokračovali i někteří absolventi magisterského studia chemie pro konzervování a restaurování a dále zde rozvíjeli svůj výzkum v oblasti ochrany objektů kulturního dědictví (keramika, malby, kovové artefakty apod.). Ve studijním programu Chemie a technologie materiálů pro konzervování-restaurování přednáší základy analytické chemie, vyučuje laboratorní cvičení ze základní analytické chemie a účastní se také přednáškového bloku vybrané analytické metody a techniky konzervace.
V roce 2023 byl jmenován novým garantem studijního programu Chemie a technologie materiálů pro konzervování – restaurování na Ústavu chemie PřF MU za prof. Jiřího Příhodu.